Milošovo zmrtvýchvstání: Zdroje tu jsou aneb socialismus na koronový způsob
Vystoupení prezidenta republiky v diskusi na Primě přineslo vhled do toho, jakým způsobem bude patrně tandem Zeman-Babiš postupovat proti ekonomické krizi, která se na Česko řítí v závěsu za pandemií. Stručně řečeno: silný stát a vyšší daně.
Českou republikou poslední tři týdny kolovaly vtipy o prezidentovi republiky jako mistrovi ve hře schovávanou. Když už se Miloš Zeman vynořil, omezil se na výpady proti oblíbeným cílům: opozici, umělcům, novinářům. Nálož prezidentovy povýšenosti teď jaksi za všechny schytala především moderátorka nedělní Partie. „Good heavens“ povzdechl si angličtinář Zeman, když došlo na ekonomické otázky. Jde o jeho oblíbenou taktiku, kterou ostatně sdílí se svým předchůdcem na Hradě. Zeman i Klaus dávají rádi najevo, že o daném problému už řekli dávno všechno, jen hloupí novináři to nemají nastudované a jsou se svými otázkami za pitomce.
V Zemanově případě jistě hraje roli i to, že za roky „debat“ se servilním nahrávačem na smeče Soukupem odvykl standardně vedeným rozhovorům. I přes okázalé poučování moderátorky a povinnou střelbu do očekávatelných terčů (nakonec i na ty umělce došlo) však jádro diskuse leželo jinde. Ten Miloš Zeman, který v posledních letech vedl hlavně různé kulturní války, byl tentokrát upozaděn. Boží hod velikonoční byl na Primě ve znamení zmrtvýchvstání Zemana socialisty. Řešení ekonomické krize, způsobené koronavirem, vidí prezident v receptech, které prosazoval v dobách svých velkých střetů s Václavem Klausem. Progresivní zdanění, mohutné státní investice, financované zvyšováním státního dluhu, škrty daňových úlev. Skoro jako by v televizním studiu vířil vzduchem politický duch Vladimíra Špidly a jeho legendární hláška „zdroje tu jsou.“
Jako jeden ze zásadních stimulů pro ekonomiku uváděl Zeman výstavbu dopravní infrastruktury. Zmínil rovněž Národní investiční plán, marketingový tahák Babišovy vlády. To, že se právě za Babišova premiérování výstavba dálnic prakticky zastavila a že jeho investiční plán připomíná při bližším ohledání směs čirých fantasmagorií, nekoncepčních řešení a projektů s tak vzdáleným datem realizace, že je nelze brát jinak, než jako těšínská jablíčka, prezidenta republiky evidentně nijak neznepokojuje. Babišův bombastický politický styl Zemanovi vyhovuje, ostatně sám jej v časech, kdy byl nejvíc při síle, s oblibou využíval.
Koronavirus nyní oběma politickým blížencům přinesl ideální příležitost, jak posílit roli státu a realizovat mohutné projekty, financované zadlužováním a dalším zvýšením daňové zátěže. „Jako občan si přeji pokračování této koalice“, uvedl Zeman na otázku, jak se podle něj promítne epidemie do politiky. Ve veřejném prostoru se nyní množí různí proroci, věštící co korona provede se společností a světem. Minimálně v Česku se tato odpověď již rýsuje. Zemi čekají velkoryse pojaté státní projekty a zvýšení byrokracie, nutné k jejich obsluze. Občany pak průvan v peněženkách, zdůvodňovaný potřebou centrálně řízené a robustní odpovědi na krizi.
Pro klasický ekonomický liberalismus s ideou, že penězům je nejlépe v kapsách soukromých firem i jednotlivců, neboť ti vědí nejlépe, jak s nimi naložit, zbude opět méně místa. To jsou pro občany České republiky mnohem významnější informace, než mělké a od konfrontačního Zemana nedůvěryhodně znějící výzvy k lásce k bližním, kterými hlava státu zakončila své velikonoční vystoupení.
