Vyčůrané firmy zneužívají ošetřovné: Zaměstnanci na home office je stojí jen 20 %. Doplácí na to děti
Je to jako vždycky, když se objeví nová možnost, jak si sáhnout pro státní peníze. Pokaždé se najde dost vyčůránků, kteří dokážou společnou kasu podojit ve svůj prospěch. Aktuálně je to hezky vidět na švindlech s ošetřovným – některé firmy ho začaly využívat, aby ušetřily na platech pro zaměstnance.
Ošetřovné není žádná novinka, existovalo před koronavirem a bude existovat i po něm. Nové je to, že od březnového uzavření škol na něj mají nárok automaticky všichni rodiče, kteří zůstanou doma s dítětem mladším 13 let. Nejprve dostávali 60 % takzvaného redukovaného vyměřovacího základu, od 1. dubna to vláda zvýšila na 80 %.
Co je na tom v nepořádku? To, že část firem, jejichž zaměstnanci mohou pracovat z domova (například přes počítač), si z ošetřovného udělala de facto svůj firemní příjem. Příklad: Rodič zůstane s dítětem na ošetřovném. Aby si udržel místo, pracuje pro zaměstnavatele z domova na full time přes internet. Ovšem zaměstnavatel mu platí jen 20 % platu. Zbylých 80 % zaměstnanci dorovná stát ošetřovným.
Zaměstnanec má plus mínus plný plat, zaměstnavatel na něm ušetřil 80 % a má díky tomu větší šanci přežít krizovou situaci. V čem je tedy problém? Jednak v tom, že zaměstnavatel často de facto nutí zaměstnance pracovat, i když ten se má doma starat o dítě. Ano, vím, že zaměstnanec to může odmítnout, ale riskuje tím problémy v práci, a to v době, kdy může být práce co nevidět nedostatek.
Ošetřovné navíc nemá sloužit jako sanace firemních rozpočtů. Je to nefér z hlediska rovných podmínek hospodářské soutěže – zaměstnavatel, který se takto neeticky nechová, je proti svému vyčůranému konkurentovi v nevýhodě.
Jak žádat o ošetřovné za duben: OSVČ mohou využít on line formulář >>>
Ani to ale není všechno. Zaměstnavatelům se takový model „vícezdrojového financování“ pracovních sil zalíbil. Někteří už hledají, jak si tenhle přísun státních peněz užít co nejdéle. Nejsou bez šance - zatím to totiž vypadá, že i po otevření škol bude až do prázdnin docházka prakticky dobrovolná. A pokud rodiče doloží, že dítě žije ve společné domácnosti s někým, kdo spadá mezi rizikové skupiny, samo má nějakou chronickou nemoc a podobně, budou s ním moct dál zůstat na ošetřovném doma až do konce června. Někteří zaměstnavatelé už instruovali své pracovníky, aby takové možnosti hodně dobře prozkoumali. Dál by totiž měli pracovní sílu za 20 % platu.
O jak moc rozsáhlý problém jde, si netroufnu odhadnout. Sám jsem se ale už setkal s několika lidmi, kteří mi ho z vlastní zkušenosti potvrdili. Podle vládních podkladů by ošetřovné mohlo pobírat nejvýš 181 tisíc lidí a výdaje na 30 dní mají po jeho zvýšení na 80 % činit asi 3,5 miliardy korun. Samozřejmě, že zdaleka ne všech se týká výše popsaný model – někdo z domova pracovat nemůže, některého zaměstnavatele zatím podobný fígl nenapadl, jiný by ho třeba z principu neudělal. U profesí, kde zaměstnancům stačí telefon a počítač připojený na internet, to ale vypadá na celkem rozšířený jev.
Smutnější než firmami zprivatizované státní peníze na ošetřovné je na celé věci dopad takového jednání na děti. Rodiče, kteří mají doma zvládat práci na plný úvazek a zároveň se předpokládá, že budou dětem nahrazovat učitelku, kuchařku, kamarády, toho mají až nad hlavu. I když se sebevíc snaží, děti jejich přetížení často odnášejí. Jsou první na ráně (přeneseně i doslova).
Nevím, jak z toho ven – firmy jsou v pozici kaprů, které samy sobě rybník nevypustí, a zaměstnanci nechtějí riskovat místo, tak raději mlčí.
Nahrávat ale tomu, aby se takový stav prodlužoval o další týdny zavedením „dobrovolné“ školní docházky, je už vážně hodně přes čáru. Buď bude ve třídách z epidemiologického hlediska bezpečno, a pak má být škola jednoznačně povinná, nebo bezpečno nebude, a pak nemají děti ve školách co dělat. Všechny výjimky mají být důkladně prověřovány. Cokoliv jiného považuju za selhání státu vedené snahou zalíbit se jak příznivcům, tak odpůrcům obnovení školní docházky před prázdninami.
Kdy může skončit karanténa? Byla vládní omezení přehnaná? Jak se může pandemie dál vyvíjet? Přečtěte si v novém tištěném Reflexu velký rozhovor s profesorem Pavlem Kolářem a imunologem Jaroslavem Svobodou >>>
