Bohumil Pečinka: Česká rouškokracie a hra na strach
Zpočátku se nošení roušek zdálo jako dobré opatření proti epidemii. Do jejich šití se zapojily všechny generace. Následně se tohoto hygienického opatření chytila vládní propaganda a udělala z toho málem deklaraci loajality „ke straně a vládě“.
„Roušku, dej si roušku, nestyď se, chráníš mě a já zas tebe. Roušku, dej si roušku. Mysli na druhé, a ne jenom na sebe,“ zpívala populární skupina Mirai v začátcích krize. Ještě větší slávu přinesl kusu hadru na obličeji kouč Petr Ludwig. V digitálním světě udělal z roušky něco na způsob vakcíny a ovlivnil všechny influencery, kteří toto evangelium šířili dál. Tím celá věc dostala ušlechtilý přesah. Asi jako když vás prodejce hrnců přesvědčuje, že smažením na jeho pánvi se vám určitě sníží cholesterol.
Symbol babišismu
Nemá smysl opakovat, co různé osobnosti v minulých i v tomto čísle Reflexu řekly o malé efektivitě nošení roušek (strany 10–13). Za zaznamenání stojí jiné věci. Česká republika byla (společně se Slovenskem) jediným evropským státem, kde platí (a do 25. května ještě bude platit) plošné nošení roušek. Tedy nejen na vybraných místech, ale všude a v každé situaci.
Koronavirová epidemie byla zpočátku srovnávána s největšími metlami lidstva (profesor Dušek a jeho parlamentní prohlášení o statisících nakažených denně). Kde že tyto predikce dnes jsou?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
