Výchova nepodáním ruky? Opatření proti šíření koronaviru musí být pochopitelná a dávat smysl
V Evropě se uvolňují epidemická omezení, pořád ale zůstává spousta z nich tak na půl v platnosti. Tak, aby situace působila pod kontrolou a aby bylo vidět, že ještě pořád nejde svět nahodit do původního režimu. Jejich smysl je ale někdy nepochopitelný a důvěře v boj s nákazou cestou izolace to moc nepomáhá.
Jeden příklad ze sportu: V Německu o víkendu začala obnovená fotbalová Bundesliga. Přestože hráči denně trénují společně a sdílí i uzavřené prostory, museli náhradníci na lavičkách sedět v rozestupech. Hráči Unionu Berlín si kvůli tomu sedli na prázdnou tribunu.
V podobném režimu se od víkendu rozjede česká první i druhá liga. Pokud platí podmínky, které měly kluby v minulém týdnu dostat, mají se týmy před zápasem rozcvičovat v jiný čas a neměly by společně nastupovat na hřiště tunelem od šaten. Na lavičkách se mají držet rozestupy, ve vnitřních prostorech omezit používání klik. Před zápasem si hráči nepodají ruce, což fungovalo už před přerušením velkých soutěží v Evropě. Na stadion mají jezdit ideálně po vlastní ose, v autobusech by případně měl mít každý dvousedačku pro sebe.
Zvlášť u podávání rukou a rozestupů se zmiňuje psychologický efekt – když si i fotbalisti před mačem neplácnou, bude zase o něco jasnější, že je mimořádná doba a všichni se musíme chovat jinak. Opravdu to ale na někoho takhle funguje, když následně sleduje 90 minut absolutně kontaktního (promořovacího) sportu? Taková opatření působí akorát jako kouřová clona, mají přesvědčit, že se takzvaně koná a zároveň trochu vychovávat skrze příklad v celebritách.
Přitom je jasné, že fotbal je pro šíření infekce jako dělaný a obnovení sezony znamená pro hráče riziko (které možná kvůli dohrání soutěže stojí za to podstoupit). Když už se bude dohrávat liga, možnost šíření infekce bude vysoká. Pokud mu chce vláda (ať už česká, nebo německá) za každou cenu předejít, dávalo by větší smysl ligu uzavřít.
Zkrátka když už se hraje, má pořád smysl se tvářit, že se tak úplně nehraje a držíme social distancing? V Mladé Boleslavi a ve Slavii je už teď nakažený jeden hráč a není jasné, jak by se reagovalo, kdyby bylo infikovaných víc. Spoluhráči s nimi denně společně trénují, rozesazení na lavicích jim z rizika nakažení tím pádem ubírá nepatrně.
Nějak tak to vypadá i s rozvolňováním opatření obecně. Od příštího týdne se bude sedět v hospodách i vevnitř, bez roušek jen při konzumaci. Na bazénech se bude chodit bez roušek jen do vody, i tak se ale asi namočí a budou ztrácet účinnost. Skříňky se budou obsazovat ob jednu, což ale nezaručí, že se u nich nebude shlukovat moc lidí ve stejnou chvíli. Když se postupně otevíraly kostely, byly povoleny mše nejdřív pro 15, pak 30 a 50 lidí. To znamená v katedrále klidně pětimetrové rozestupy pro každého, ve vesnické kapličce je to tlačenice. V Polsku se třeba postupovalo podle počtu lidí na metr plochy.
Celý výpis nově zprovozněných služeb s detaily od Ministerstva zdravotnictví má 24 stran. Už jen to vypovídá o tom, jak těžko srozumitelná pravidla jsou i pro někoho, kdo se jimi chce řídit. Každopádně doufejme, že aktuální nastavení bude mít výsledky. I trocha chaosu je lepší, než kdybychom se museli zase vracet do hlubší izolace.
