Zpověď pátečního stávkaře za klima aneb Spolek elitářů, kteří vůbec nechtějí řešit životní prostředí
Hnutí sociálně privilegovaných eko-hipsterů, přehnaně apokalyptické, podněcující občanskou válku... Tak označuje Fridays for Future jejich někdejší příznivec Clemens Traub, dvaadvacetiletý student politologie na univerzitě Johannese Guttenberga v Mohuči a zároveň jeden z nejmladších členů německé socialistické strany (SPD). Během své aktivní účasti na pátečních demonstracích za klima „prozřel“ a dle vlastních slov si „uvědomil, že radikalita tohoto hnutí arogantních velkoměšťáků může vést až k fatálnímu rozdělení společnosti“.
Clemens Traub vydal nedávno knihu, jejíž titul je typicky německy strohý, leč výstižný: „Future for Fridays? Esej od kritika Fridays for Future“ (v originále ke koupi zde).
Distancuje se v ní od typického alarmistického narativu, který dnes ve veřejném prostoru rozsévají jeho (někdejší) socialističtí a zelení „kameraden“ (česky „soudruzi“). Ten je dle jeho názoru namísto záchrany planetárního klimatu účinný pouze ve fatálním rozdělení lidských komunit – lokálních i globálních. Z nekritického aktivisty se zkrátka stal aktivistický kritik, novodobý disident.
Clemens Traub nikterak nepopírá závažnost klimatické změny ani nutnost na ni patřičně reagovat. Ale zároveň říká, že radikálním hnutím jako FFF o žádná účinná řešení ve skutečnosti vůbec nejde a že svými akcemi celou situaci naopak jen zhoršují. Obviňuje stávkující pátečníky mimo jiné z toho, že záměrně ignorují požadavky a zájmy běžných pracujících lidí.
Odrazový kariérní můstek pro elitářské ekohipstery
Tak charakterizuje Traub vysoce postavené činitele/činitelky FFF, které je dle něj elitářským hnutím „velkoměstské arogance“, hojně využívaným narcisistickými individui, jako je například německá „Greta“ – aktivistka Luisa Neubauerová, která si vysloužila přezdívku „Longhaul“ neboli „Dálkařka“. Když totiž loni na otázku, co by doporučila běžným lidem jako prevenci klimatické změny, odpověděla „létejte co nejméně“, vzápětí se zjistilo, že ona sama v uplynulých letech obletěla zeměkouli hned několikrát.
„Fridays for Future vůbec nezastupují zájmy běžných pracujících lidí,“ píše ve svém knižním eseji Clemens Traub. „Místo toho bojují například za zákaz dieselových vozidel, kterými se lidé – ať již formou osobních aut nebo prostředků MHD – každodenně dopravují do práce.“
FFF je hnutí, kde není pro „lidskost“ ani píď místa
Podle Trauba nejsou organizátoři pátečních demonstrací za klima jen od reality odtržení elitáři, ale zároveň i naivně bezohlední radikálové: „Když zažijete jejich ‚klimatický fanatismus‘, dojde vám, že v něm vlastně není žádný prostor pro humanitu, civilizaci, pro život lidí.“ Jenže za koho jiného než za lidi a jejich život bychom měli demonstrovat? A proč vůbec FFF požaduje „konec kapitalismu“, když právě díky němu mohla vzniknout i současná vrstva „společensky privilegovaných eko-hipsterů?“ ptá se Traub na dalších stránkách své knihy, aby vzápětí položil jednu ze zásadních otázek: „Proč stále jen vytváříte hysterické obrazy neodvratného konce světa, namísto abyste se třeba angažovali v diskusi o inovativních technologiích budoucnosti?“
Extrémistické a apokalyptické hnutí
„Potřebujeme klimatické hnutí, které ale realisticky stojí nohama na zemi,“ uvedl Traub na začátku letošního března v rozhovoru pro německou mutaci webu Business Insider. „Hnutí Fridays for Future je z mého pohledu příliš apokalyptické, postrádám v něm jakoukoli diskusi ohledně inovativních řešení orientovaných na budoucnost.“ Dle jeho názoru by tohle hnutí potřebovalo zejména více aktivistů z řad středních vrstev, pro které například „automobil nepředstavuje primárně ‚antiklimatickou‘ zrůdu, ale důležitou součást života mnoha pracujících lidí.“ A tím i fungující ekonomiky, která vede k nezbytným technologickým inovacím.
Přijde revoluce v řadách revolucionářů?
Pokud se současný radikalismus a hysterie v hnutí FFF nezmírní, může to dle Trauba vést minimálně v Německu k rozpoutání revolty davů z řad nízkopříjmových skupin obyvatelstva, podobné či snad ještě horší, než jaké se odehrávají ve Francii v rámci „hnutí žlutých vest“. V tomto ohledu jsou pak současné protesty proti vládním antikoronavirovým opatřením pouze slabou předehrou toho, co by mohlo následovat.
Clemens Traub je zřejmě jednou z prvních vlaštovek mladé generace, která si začíná uvědomovat, že bezmyšlenkovité prosazování zelené politiky představuje ve skutečnosti „motorovou (!) pilu“, jíž si pod sebou nevědomky, ale o to nadšeněji podřezáváme jednu z posledních větví, na níž coby lidská civilizace stojíme/sedíme.
