Kdo otevře konzervu aneb Stavební účet Prahy posledních třiceti let
Tři dekády po listopadu 1989 se Praha probouzí z kolapsu způsobeného koronavirem. Vylidněná, bez turistů, jakoby obnažená. Ideální čas si připomenout, co jsme si v metropoli (ne)postavili, co nás čeká a co zůstává v neproniknutelné mlze schvalovacích procesů.
Praha za posledních třicet let prokoukla, z velké většiny šedých budov širšího centra města zmizely „dočasně“ instalované dřevěné podpory. Když se dnes procházíte pokoronavirovou Prahou, i díky tomu, že nejotřesnější turistické atrakce zalezly do útrobí domů, máte příjemný pocit. Všude kolem je plno malých krámků, kaváren, hospod, barů i restaurací.
Praha pozitivní
Nad Museem Kampa se skví skleněná nadstavba od Mariana Karla. Na rohu Národní třídy a Mikulandské ulice v roce 2017 vyrostl DRN architekta Stanislava Fialy, v pražských poměrech nadstandardní příklad povedeného spojení moderní architektury s původní zástavbou – přilehlým Schönkirchovským palácem přestavěným ve 20. a 30. letech 18. století. Na tomto místě se sluší připomenout rekonstrukce dvou budov od Ladislava Lábuse – Langhans ve Vodičkově ulici a Edison v ulici Jeruzalémské.
Do večerního města září oblouk Trojského mostu z roku 2014 a povedl se i projekt chystaného Dvoreckého mostu Atelieru 6 a společnosti TURBES, který by mohl být otevřen mezi lety 2024 a 2025. Odborníci si cení i návrhy domů, které vzniknou kolem nádraží Praha-Smíchov a jsou projektované hned několika studii – Lábus AA, A69, D3A, Jakuba Pilaře a dalších.
Praha negativní
Spíše než co se v Praze za třicet let povedlo postavit, naši dobu definuje to, co jsme nepostavili. Nestojí Národní knihovna, nemáme Národní stadión, Veletržní palác, do něhož dlouhodobě zatéká, se neblíží k rekonstrukci, brownfield v Holešovicích leží ladem, vnitřní a vnější městský okruh nejsou dostavěny a centrem dál projíždí meziměstská doprava…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
