Rodí celá země aneb Proč řešení porodnosti není šovinismus, ale nutnost
Češi mají málo děti, vymírají a za 30 let nebudou mít důchody. Tohle jsme před pandemickou dobou slýchali často a nedávno to jinými slovy řekl taky premiér, když sdílel vyjádření porodníka a profesora Pařízka. Následné reakce se zaměřovaly v zásadě jen na způsob, jak o porodnosti Babiš a Pařízek mluví, že ženy berou jako „porodní stroje“ a nemají jim kecat do toho, kdy chtějí zakládat rodinu. Řešení problému stárnutí populace ale vážně do velké míry stojí na tom „zařídit“, aby lidé měli děti v dřívějším věku.
Čísla to dlouhodobě říkají jasně: porodnost v Česku je výrazně pod hladinou prosté reprodukce, která činí 2,1 dítěte na matku. V rámci střední Evropy jsme na tom sice nejlépe s hodnotou asi 1,7. Počet obyvatel zatím zásadně neklesá jen díky imigraci. Populaci ale nejde „outsorcovat“ ze Slovenska a východní Evropy donekonečna. I se započtením migrace platí výhled, že by měl být v roce 2050 podstatně vyšší podíl seniorů. Podíl lidí v produktivním věku by měl klesnout z aktuálních 65 % na 56,5 %.
Tento výhled zároveň počítá s tím, že imigrace do Česka zůstane na podobné úrovni (k čemuž je zapotřebí dost volných pracovních míst) a naopak emigrace se nijak výrazně nezvýší, s čímž se u generací, které mají studium i práci v zahraničí na dosah ruky, nedá počítat absolutně.
A co tedy profesor Pařízek o porodnosti přesně psal? „V dnešní době mají ženy své první dítě v průměru okolo 30. roku. Současná medicína je na tak vysoké úrovni, že porodnické výsledky jsou i u žen ve velmi pokročilém věku na stejné úrovni jako u žen mladých. Rozdíl je ovšem v tom, že dítě starší matku značně duševně a fyzicky vyčerpává, a proto většinou skončí pouze u jednoho dítěte. A to je z hlediska naší země nevýhodné. Proto je třeba podporovat všemi možnými nástroji, aby ženy rodily své první dítě mnohem dříve, než dosáhnou 30. roku svého života (optimální je věk okolo 24. roku života ženy).“
Dá se čekat, že z Babišovy strany je zvedání tématu stárnutí populace z větší části marketing. Když ale povede i k nějakým krokům, bude to jen dobře. Reakce na citaci renomovaného porodníka se ale většinou zaměřovaly hlavně na formu, a to v tom duchu, že politik, natožpak muž po šedesátce, přece nemá lidem přikazovat, kdy a jestli mají mít děti. Názor odborníka byl smeten nálepkou "šovinista".
Jako by už vůbec nešlo brát porodnost jako socio-ekonomický a demografický ukazatel, který je někdy holt nutné vnímat i pragmaticky a číselně. Třeba nezaměstnanost a debata o tom, které profese Česko potřebuje, se taky dotýká konkrétních lidí a jejich životních plánů. Ženy nejsou stroje na porody a lidé nejsou mašiny na ekonomický „výkon“, porodnost a nezaměstnanost ale ovlivňuje život v celé zemi.
V posledních letech sice docházelo aspoň k navyšování rodičovského příspěvku. V podpoře zkrácených úvazků, sdílených pracovních míst nebo třeba bezúročných půjček pro mladé rodiny se ale zatím moc nepohnulo. Nástrojů, jak lidem umožnit mít tři a více dětí (což už je z demografického pohledu úplný jackpot), je vícero – třeba doživotní odpuštění daně z příjmu matkám se čtyřmi (a podle plánu brzy už i třemi) dětmi v Maďarsku. Zkrátka pokud pro porodnost vláda udělá víc než pár statusů, bude to jen dobře.
