Maďarská „diktatura“ skončila dřív než jaro. Kdy bude další?
V Maďarsku tento týden skončil nouzový stav vyhlášený kvůli pandemii koronaviru. Zpátky před karanténu se tak vrátily i pravomoci maďarské vlády, která byla dočasně posílená. V dubnu po schválení zmocňovacího zákona se o Budapešť zajímala celá Evropa i česká média. Teď mimořádný stav ukončuje dřív než jiné evropské země, spekulace, že už se Viktor Orbán zvláštních pravomocí nezbaví, se nepotvrdily. A z Evropy teď do Maďarska doléhá akorát trapné ticho.
Konec maďarské demokracie přichází soudě z článků ve světových listech aspoň tak často jako letní slunovrat. Naposled se tak stalo letos na jaře, kdy maďarský parlament odhlasoval „koronavirový zákon“ a dal tak vládě možnost vydávat mimořádná opatření výlučně proti šíření nákazy. Žádný krok, který by z tohoto rámce jasně vybočoval, nepřišel, nouzový stav pak skončil, jak se očekávalo, po necelých třech měsících.
Zákony maďarský parlament dál projednával běžným způsobem, přestože se ve světě většinou psalo, že parlament je takzvaně „suspendovaný“ a taky že se do odvolání ruší všechny volby. Zmocňovací zákon ale neumožňoval jen předčasné volby, které v Maďarsku už 30 let nebyly. Tuto dezinterpretaci nejspíš rozšířil tweet maďarského opozičního novináře Balázse Cseka, který sdíleli i čeští novináři a politici.
Jeho kolega Szabolcs Pányi z opozičního webu Direkt36 zpětně zkritizoval ty, kdo situaci zveličovali: „Senzacechtivá a nedbalá žurnalistika udělala opačnou službu. Pomohla jen zdiskreditovat legitimní kritiku. Chyby jsou drahé,“ napsal na Twitteru Pányi.
V důsledku tak Orbánovi zahraniční novináři pomohli udržovat mýtus o mezinárodním proti-maďarském spiknutí. Relevantní, na faktech založenou kritiku jeho kroků (nejen) v pandemické krizi zastřela kouřová clona fabulací a nálepek s nápisem „diktatura“.
Z původně opodstatněné bdělosti ohledně dění v Maďarsku v posledních letech vznikla v Evropě téměř posedlost. I když nedávno Evropská komise potvrdila, že maďarský nouzový stav není v rozporu s právem a hodnotami EU, dostala tato zpráva minimum publicity ve srovnání se samotným zmocňovacím zákonem.
Přestože pravomoci udělené maďarské vládě byly podobné těm ve zbytku Evropy, spekulovalo se, že povedou třeba ke zlikvidování opozičních médií prostřednictvím zákazu šíření poplašných zpráv. Ten byl formulovaný podobně jako třeba v Česku, kde na jeho základě obviňovala hejtmanka Jermanová záchranářku. Kdyby byla Maďarka, stály by už před středočeským krajským úřadem štáby největších světových televizí.
Reálný efekt toho všeho je v Maďarsku přímo kontraproduktivní. Ministr zahraničí Szíjjártó doma posbíral body za rozhovor na CNN, ve kterém v zásadě jen uváděl na pravou míru nepřesné informace moderátorky. Viktor Orbán při oznámení o konci nouzového stavu zase řekl, že Maďarsko je připravené přijmout omluvu od všech, kdo o něm šířili dezinformace. Omluvu by si ale zasloužili spíš jejich čtenáři. Orbán může šiřitelům fake news o Maďarsku opět jen poděkovat.
