Kauza chrámu Hagia Sofia není jen o sporu mezi muslimy a křesťany. Rozkrývá i spory ve vnímání islámu
V postupně utichajícím mediálním zájmu o kauzu proměny křesťanského chrámu a muzea Hagia Sofia (chrám Boží Moudrosti) v Turecku opět na mešitu si myslím, že v médiích nebyl skoro žádný prostor věnován náboženskému pohledu na celou problematiku. Vnímání celé kauzy mnohdy jen z našeho evropského pohledu je omezeno na postoj, že je to jen další islámská agrese proti tradiční křesťanské Evropě. Ale tím se opomíjí výrazný konflikt mezi samotnými muslimy, kdy se na stranu tureckého prezidenta Erdogana postavila část evropských muslimů vyznávající islamistický přístup, a naopak mnohé muslimské duchovní autority z muslimského světa postup tureckého islamistického prezidenta Erdogana odsoudily, protože podle islámu je zakázáno násilím proměnit získaný kostel na mešitu. Erdogan s částí evropských muslimů tak vlastně jdou proti zásadám islámského proroka Mohameda.
Nejprve si připomeňme, že křesťanský chrám Hagia Sofia v roce 1453 po Kristu muslimové násilím ukradli na pokyn osmanského sultána Mehmeda II. po dobytí Konstantinopole (dnešní turecký Istanbul). Do dobytí Konstantinopole muslimy sloužil chrám jako sídlo konstantinopolského patriarchy pravoslavné církve. Na jednu stranu sice existují údajné Mohamedovy výroky, které hovoří o tom, že muslimové dobydou Konstantinopol dříve než Řím, ale zároveň Mohamed a jeho dva nástupci v čele islámského státu nebrali podřízeným a poraženým křesťanům jejich chrámy. Dokonce je zaznamenána tradice, že druhý Mohamedův nástupce Omar al Chatab se odmítl pomodlit v kostele, kam jej na modlitbu měl pozvat jeruzalémský patriarcha, a to z obavy, aby si jeho čin muslimové později nevykládali jako ospravedlnění zabavování kostelů křesťanům a jejich proměnění na mešity.
Co ovšem nedělal zakladatel islámu Mohamed, to dělali později zakladatelé a budovatelé Osmanské říše. Po celém území bývalé Osmanské říše tak můžeme nalézt chrámy, který byly dříve kostely, pak je osmanští muslimové násilím odebrali křesťanům a proměnili v mešity, aby se později po porážce muslimů staly opět kostely. I dnes má ovládnutí kostelů, ať již formou koupě nebo násilnou proměnou v mešity dle tureckého vzoru, velký duchovní význam pro mnohé muslimy jako symbol vítězství islámu nad křesťanstvím a důkaz postupné islamizace Evropy.
Například mezi evropskými muslimy vlivná Mezinárodní unie muslimských duchovních (The International Association of Muslim Scholars), která je pevně propojena s kruhy islamistické organizace Muslimské bratrstvo a některé muslimské země ji evidují jako teroristickou organizaci kvůli podpoře terorismu, zveřejnila na svém webu prohlášení k proměně chrámu Hagia Sofia na mešitu. Celou věc zde označila za vnitřní turecký problém a proměnu chrámu Hagia Sofia na mešitu podpořila. Stejně tak se vyjádřil celosvětově známý muslimský duchovní Zakir Naik uznávaný v islamistických kruzích, který prohlásil, že muslimové si na území, jež dobyli, mohou dělat, co chtějí, a klidně i proměňovat kostely v mešity. Také obvinil ty muslimy, kteří odmítají proměnu chrámu Hagia Sofia, že se snaží zalíbit se nemuslimům a ignorují práva muslimů na proměny křesťanského chrámu-muzea na mešitu.
V jordánské islamistické televizi, která má blízko k Muslimskému bratrstvu, dokonce jistý profesor Ahmad Nofal řekl, že Mustafa Kemal Atatürk (zakladatel Turecké republiky, který rozhodl učinit z chrámu Hagia Sofia muzeum) byl židem a v narážce na stát Izrael dále řekl: „Pokud zítra osvobodíme Palestinu, zůstanou židovské synagogy nedotčeny? Ne! Vymýtíme je spolu s jejich lidmi a hodíme je do moře. Z Alláhovy vůle to bude již brzy.“
Naopak představitelé jednoho z nejvýznamnějších islámských duchovních center, univerzity al Azhar v Egyptě, se vyjádřili proti znovuproměnění chrámu Hagia Sofia na mešitu. Například profesor této univerzity Saad El-Din Helaly řekl: „Éra náboženských konfliktů skončila – období bojů muslimů proti křesťanům nebo židů proti muslimům. Éra náboženských konfliktů skončila. Náboženství patří Alláhovi. Proč bychom měli ustupovat, když lidská civilizace dosáhla tohoto (pokroku)? Proto vyzývám ctihodné muslimy v Turecku, aby bojkotovali (páteční modlitby v Hagia Sophia) dne 24. července a později z úcty k majetku ostatních a majetku lidu. Pokud považujeme stavbu (Hagia Sophia) za muzeum, pak patří lidu. Pokud ji považujeme za katedrálu – v souladu s historickým právem – pak patří našim křesťanským bratřím.“
Obdobně se vyjádřil i profesor islámského práva na univerzitě al Azhar Ahmad Karima, který v televizním vysílání řekl: „Je to součást dědictví lidstva a společníci Proroka to chápali. Když narazili na sfingu a chrámy v Luxoru a Qeně, nepoškodili je. Nechali je neporušené, protože věděli, že toto dědictví patří lidstvu. Slyšeli jste někdy, že by společníci Proroka přeměnili některý z faraonských chrámů na mešitu? Nic takového se nestalo. Existují dodnes. (...) Slouží to ke cti islámské civilizace. Podobně platí, že jestliže katedrála Hagia Sophia byla křesťanským kostelem, pak by měla zůstat křesťanským kostelem. To je jednoznačné. Jestliže katedrála Hagia Sophia byla křesťanským kostelem, pak by měla zůstat křesťanským kostelem.“
Stejně tak se vyjádřil i jeden z představitelů vedení univerzity al Azhar doktor Abbas Shuman, který v rozhovoru pro ruská média řekl, že proměnit kostel v mešitu je v islámu zakázáno a je to v rozporu s chováním prvních muslimů.
Kauza chrámu Hagia Sofia tedy ukazuje na hluboké rozpory ve vnímání islámu a toho, co je v islámu povoleno nebo zakázáno mezi samotnými muslimy. To vše ovšem nakonec komplikuje i vztahy mezi muslimy a evropskou veřejností – při tak radikálním rozporu mezi muslimy samotnými je totiž těžké důvěřovat muslimům a jejich postojům. Nakonec se ukazuje, že nejspíš není ani tak podstatné to, co je v souladu s islámem, jako spíše to, koho muslimové akceptují jako autoritu a svého představitele, byť by jeho činy a postoje byly v rozporu se samotným islámem. Jak jsem ukázal výše, střet islamistického výkladu islámu s výkladem islámu v tradičním pojetí probíhá na mnoha frontách a mnohdy, jak můžeme vidět na případu chrámu Hagia Sofia, se obětí tohoto střetu stávají i historické památky.
