Má smysl stavět větrníky v Česku, kde vzduch je téměř nehybný?
Ze zahrady svého domu v Českém lese sleduji, jak se k nám z nedalekého Bavorska blíží cosi monstrózního. Nejdříve se objevila jedna lopatka, pak dvě, tři, pět, deset – na obzoru vypadají jako zlověstní tripodi z Války světů od H. G. Wellse. Více jich už nebude, protože masívní odpor starostů tamějších obcí byl úspěšný. A tady?
Vždycky záleží na kontextu. Ve chvíli psaní tohoto článku sedím na břehu německého Baltu. Auto se pravidelně kýve pod náporem nepolevujícího větru a na obzoru sleduji roztočené vrtule stovek větrných turbín, jejichž bílé tubusy jsou zapíchané do mořského dna jako dětská ohrádka ze sirek.
Vítr fouká, vrtule se točí, nejdou téměř vidět a ani slyšet.
Větrné elektrárny tady mají smysl. Nenapadá mne argument proti nim, ani vizuální, ani akustický, možná ani ekonomický. Má ale smysl stavět větrné elektrárny v Česku, kde vzduch je téměř nehybný a vítr pořádně vane jen na horách?
Ne, nechci tě
Veřejně odmítnout stavbu větrné elektrárny je dnes stejně těžké jako odmítnout partnera, s nímž žijeme v dlouholetém svazku. Někdy proto člověk musí najít odvahu být sobec, myslet na sebe a říct: „Ne, nechci tě.“ Znám desítky případů nefunkčních manželství, kdy si aktéři mohli zachránit zbytek života důstojným rozchodem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
