Vláda schválila pravidla pro kurzarbeit aneb Pomoc, která může zůstat jen slibem na papíře
Kabinet Andreje Babiše schválil pravidla pro kurzarbeit. V praxi to znamená možnost zavést režim zkrácené pracovní doby při ekonomických potížích podniků. Ty pak platí lidem za odpracované hodiny, stát jim naopak poskytuje část výdělku za neodpracovaný čas. Pokud to situace bude vyžadovat, může začít tento režim platit od listopadu. Podle návrhu novely zákona by kurzarbeit mohla povolit vždy jen vláda, a to po projednání se zástupci firem a zaměstnanců v rámci tripartity. Pro firmy je to nepochybně dobrá zpráva, notabene při vědomí toho, že hlavní covidový náraz přijde a mnohé z nich už začíná negativně ovlivňovat probíhající druhá vlna epidemie. Ale jsme v Česku, takže to nebude či nemusí být tak zářné, jak se zdá.
Doslova jen pár chvil po tom, co Babiš oznámil schválení kurzarbeitu vládou, nechal se slyšet jeho superministr a vicepremiér Karel Havlíček s tím, že zavedení kurzarbeitu od listopadu ještě není hotová věc. Nemyslel tím však, že by novela zákona měla problémy v parlamentu či u prezidenta, ale nemusela by se zavést prostě proto, že na tom česká ekonomika nebude tak špatně. A podle Havlíčka na tom české hospodářství není nijak zle ani teď.
Pokud si to člověk zasadí do širšího kontextu, tak nevěří svým očím a uším. Na jednu stranu tu vláda pléduje za rouškovné pro důchodce (kvůli stresu z epidemie) a uvádí v život jedno omezení za druhým a na druhou stranu fantazíruje, že se máme vlastně dobře a žádná budoucí pomoc nebude potřeba. Vedle toho tady vytváří největší schodek v historii Česka a pořádně zatnout sekeru plánuje i v příštím roce.
Chápu, že obezřetnost je na místě a stát by se měl chovat jako řádný a zodpovědný hospodář. Tady jde však o to, že aktuální vládní restriktivní rozhodnutí, ale především situace v okolních zemích negativně dopadnou na mnoho firem v řadě oborů. Začíná se tak dít už nyní a první tvrdá data dorazí za pár týdnů. Proto bych s tím optimismem o dobrém stavu ekonomiky, který prezentuje ministr Havlíček, docela šetřil. Protože až přijde náraz, nebude čas koukat kolem sebe a zkoumat, jak by se dalo pomoci, ale bude se muset jednat. A jedním z těchto instrumentů je právě kurzarbeit.
Na jaře a v létě se Babiš a jeho ministři chlubili, jak moc pomohli firmám a kolik je na finanční injekce připraveno peněz. Ve skutečnosti z nich však byl použit či využit jen zlomek. V okolních zemích přitom státní pomoc putovala takřka okamžitě, adresně a přesně. Zahraniční vlády navíc nevymýšlely složitá pravidla nebo podmínky. Tady to spíš vypadalo, že česká vláda dělá vše pro to, aby nikomu nakonec pomáhat nemusela. Bylo by proto fatální, kdyby stejný osud dopadl i na kurzarbeit. A nebo ať to vláda řekne na plnou pusu, aby to všichni věděli, že se máme dobře a nikomu pomáhat nechce. Až nastane malér, nebude moci hledat viníky nikde jinde, ale jen a pouze ve vlastních řadách.
