Covidová cesta z města: Fenomén prepperství a naše nové návyky z pandemie

Není to tak dávno, co podstatnou část nejen českého národa zachvátila panika z prázdných regálů a nedostatku jídla. Vlivem současné situace si proto mnozí z nás začínají osvojovat návyky typické pro preppery. I když často bývá prepperství vnímáno jako poněkud zvláštní subkultura, ukazuje se, že jde o stále narůstající trend, který není neobvyklý ani v Česku.

Fenomén prepperství (od anglického slova prepp = připravit) je známý především z Ameriky a jako činnost, v jejímž rámci se osoba připravuje na širokou škálu možných (i méně možných) katastrofických scénářů. Nejčastěji tedy s velkou jistotou najdete u preppera přinejmenším velkou zásobu trvanlivého jídla a dalších potřeb nutných k přežití, včetně zbraní a propracovaných plánů. Scénářů, s nimiž preppeři počítají, je nespočet, ať už to mají být přírodní katastrofy, blackout, pád ekonomiky, svržení atomové pumy, rozpad společnosti, či konec světa. „V prepperství jde o to, být základním způsobem samostatný a soběstačný, aby v případě selhání kanálů, které člověka normálně vyživují, ať už jde o moderní technologie, nebo zásobovací struktury, bylo možné žít a přežít,“ vysvětluje Erika Hájková, jež se o prepperství zajímá.

Paranoidní subkultura?

V pohledu na preppery převládá názor, že jde o poněkud zvláštní menšinu či subkulturu neustále žijící v úzkosti z potenciálního Armageddonu. Někteří je vnímají jako extremisty, již si budují protiatomové kryty daleko od civilizace, a antisociální, individualistické a paranoidní jedince. I když se někteří preppeři samozřejmě připravují i na ty nejextrémnější situace, studie publikovaná v Journal of Marketing Management v roce 2019, tedy ještě v době předkoronavirové, ukazuje, že je to silně zkreslený pohled. Prepperství se stává dle studie stále častějším mainstreamovým fenoménem způsobeným nikoliv bludnou a smyšlenou nejistotou, ale preventivní odpovědí na všeobecnou úzkost z trvalé krize. „Prepperství jako takové je vlastně přirozený fenomén, vedoucí k jednoduché věci, kterou je nezávislost. Člověk v moderní společnosti je závislý na spoustě externích věcí, jako stát a jeho instituce, trh s potravinami a zbožím nebo elektrická síť. Tato propojenost je ale velmi křehká,“ komentuje Erika.