Konflikt v Náhorním Karabachu nekončí. Opět dochází ke vzájemného ostřelování (4.10.2020)

Konflikt v Náhorním Karabachu nekončí. Opět dochází ke vzájemného ostřelování (4.10.2020) Zdroj: Reuters

Konflikt v Náhorním Karabachu nekončí. Opět dochází ke vzájemného ostřelování (4.10.2020)
Konflikt v Náhorním Karabachu nekončí. Opět dochází ke vzájemného ostřelování (4.10.2020)
Konflikt v Náhorním Karabachu nekončí. Opět dochází ke vzájemného ostřelování (4.10.2020)
Konflikt v Náhorním Karabachu nekončí. Opět dochází ke vzájemného ostřelování (4.10.2020)
Konflikt v Náhorním Karabachu nekončí. Opět dochází ke vzájemného ostřelování (4.10.2020)
11 Fotogalerie

Z politických her okolo války v Náhorním Karabachu se stává náboženský Babylon

Lukáš Lhoťan

Současná válka mezi křesťanskými státy Arménie a mezinárodně neuznaným Náhorním Karabachem na straně jedné a muslimským Ázerbájdžánem a židovským Státem Izrael na druhé straně má globální přesah a může paradoxně vést jak k radikálnímu oslabení vlivu Izraele v Evropě, tak i k posílení vlivu šíitských islamistů z Iránu v Evropě. Izrael totiž dlouhodobě poskytuje Ázerbájdžánu vyspělé vojenské technologie a zbraňové systémy, které dnes Ázerbájdžánci používají proti Arménům. Naopak Irán dlouhodobě podporuje (mimo pozornost světové veřejnosti) Armény, a to i ve vojenské oblasti.

Dlouhodobá izraelská podpora Ázerbájdžánu začíná být velmi nestravitelná pro ty křesťany, kteří podporují Arménii. Arménie je dnes asi jediným státem mimo Vatikán, kde je absolutní převaha lidí hlásících se ke křesťanství (podle sčítání lidu z roku 2011 se k jedné jediné církvi – Arménské apoštolské církvi – přihlásilo přes 92 % obyvatel Arménie). Není se čemu divit, když arménský národ je první národ na světě, který přijal křesťanství jako své jediné náboženství, a to dávno před konverzí Římské říše. Také je to země, kde prakticky nejsou žádní muslimové. Podle sčítání lidu z roku 2011 se k islámu přihlásilo 812 osob z necelých tří milionů obyvatel Arménie. Většina muslimů v Arménii má údajně původ či vztah právě k Iránu a Arméni k nim mají přátelský vztah na rozdíl od vztahu k muslimům z Turecka či Ázerbájdžánu – aspoň tak mi to popisoval můj arménský přítel.  

V Ázerbájdžánu vládne zkorumpovaná sekulární diktatura opírající se o vypjatý nacionalismus. Někteří investigativní novináři, například dánský list Berlingske, zmapovali korupční fondy ázerbájdžánského režimu a zjistili, že i přes sto milionů českých korun skončilo u českých politiků, které takto korumpoval Ázerbájdžán, aby hájili jeho zájmy.

Zároveň zbrojní firmy z České republiky dlouhodobě vyzbrojují Ázerbájdžán, a to i navzdory platnému embargu. Tak se například do Ázerbájdžánu dostaly dělostřelecké systémy DANA a raketometný systém VAMPIR. Skutečnost, že zbraně z České republiky proudily a možná stále proudí nejspíše i bez pozornosti zdejších tajných služeb, které by měly na takovéto nejspíše protizákonné vývozy zbraní dohlížet, vyplývá ze zprávy neziskové organizace Transparency International, která tvrdí, že kdyby se ázerbájdžánská armáda nechlubila v médiích vlastnictvím českých zbraní, tak by se porušení embarga v České republice nezačalo vyšetřovat.

Pokud je to pravda, jsou možné jen dva závěry: 1. Nikdo z tajných služeb a úřadů nevěděl o tom, kam se zbraně vezou. 2. Úřady a tajné služby to věděly a vědomě porušily embargo na vývoz zbraní. Podle reportérů České televize došlo k dodávce zbraní Ázerbájdžánu prostřednictvím Státu Izrael. A zde se dostáváme ke kontroverzní roli Státu Izrael v celém konfliktu, což může dlouhodobě vést i ke ztrátě sympatií k Izraeli u části evropských křesťanů.

Izrael udržuje s Ázerbájdžánem úzkou spolupráci v oblasti obchodu se zbraněmi a nejspíše i na poli operací tajných služeb, protože Ázerbájdžán sousedí s nepřítelem Izraele – Iránem, který nemá moc dobré vztahy ani s prozápadním a proizraelským režimem v Ázerbájdžánu. V zoufalé situaci, kdy je Arménie prakticky obklíčená nepřátelskými režimy (Turecko, Ázerbájdžán), je její strategie přežití zaměřena jednak na pevné vztahy s Ruskem, ale také na rozvíjení spolupráce s islamistickou šíitskou vládou v Iránu, což vytváří paradoxní situaci, kdy židovský stát je v praktické rovině spojencem muslimské země proti křesťanské zemi, která naopak je jistým způsobem spojencem muslimské země nepřátelské k židovskému státu.

Protože od rozpadu Sovětského svazu a prohry Ázerbájdžánu ve válce s Arménií trval několik desetiletí setrvalý stav, tak se evropská veřejnost a hlavně křesťanská komunita kontroverzní roli židovského státu v konfliktu na Kavkaze nevěnovala. Ovšem je otázka, co by se stalo, pokud by se Ázerbájdžánu s podporou Izraele podařilo Armény porazit a okupovat jejich zemi. Protože proběhlé války mezi Armény a Ázerbájdžánci byly velmi brutální a trpělo v nich i civilní obyvatelstvo, tak by při vítězství Ázerbájdžánců nejspíše došlo i k brutálnímu násilí na křesťanech, a to by mohlo vyvolat vlnu odporu v Evropě nejen proti muslimům, ale i proti ázerbájdžánskému spojenci – židovskému státu, který by mohl dosti radikálně ztratit sympatie; protože proč by měl křesťan podporovat židovský stát, který podpořil muslimský stát proti křesťanskému národu?

Ázerbájdžánské vítězství by se tak mohlo stát pro židovský stát Pyrrhovým vítězstvím, ale uvědomuje si to někdo ve vedení Izraele? Naopak pomoc šíitské teokratické diktatury z Iránu pro křesťanské Armény by mohla pomoci Iránu v budování jeho pozitivního obrazu vůči Evropanům a křesťanům. Křesťané jsou sice v Evropě dnes již menšinou, ale stále vlivnou menšinou a ztratit jejich sympatie by mohlo být pro Izrael obrovským problémem. Byť si toho na pozadí současné války na Kavkaze nikdo v našich médiích moc nevšímá.