Vasil „Harry“ Babiš. Vládne nám komunistický kádr a notorický hochštapler
Po několika posledních autentických mediálních vystoupeních českého premiéra, tedy těch, které mu někdo předem do písmene nenapsal, byl jeho výkon přirovnáván k projevům Gustáva Husáka nebo Milouše Jakeše.
Myslím, že předseda vlády naší země je spíše svérázný mix rusínského kariérního komunisty Vasila Bilaka a protřelého českého podvodníka Harryho Jelínka. První z nich se stal kdysi druhým mužem KSČ a ten druhý dokázal málem prodat Karlštejn a žádný podfuk mu nebyl cizí.
Významný americký psychiatr, myslitel a výzkumník na poli vědomí David R. Hawkins (1927−2012) napsal ve své mimořádné knize „Moc versus síla“ v roce 1995 i toto:
„Rozhodnutí na úrovni společnosti bývají ve většině případů plodem prospěchářství, statistického omylu, zaujatých postojů, politického nebo mediálního tlaku či osobních předsudků a nezadatelných zájmů. Základní rozhodnutí ovlivňující život každého člověka na planetě jsou přijímána za podmínek, která v podstatě zaručují nezdar. Jelikož společnosti postrádají nezbytný faktický základ pro formulování efektivních řešení problémů, uchylují se znovu a znovu k síle (v jejich různých polohách, ať už jsou to zákony a nařízení, daně, válka nebo právo) místo toho, aby využívali moci (ve prospěch celku), což je naopak veskrze ekonomické.“
Odolnější, hodnotově ukotvené a stabilizované země dokážou přežít různé výkyvy, katastrofy, pandemie, ale i některé zjevné omyly a fauly svých dočasných vládců. Pokud však ve vratké posttotalitní zemi vládne někdo bez potřebného intelektu, vzdělání a zejména elementární mravní integrity, tak je zaděláno na kolosální průšvih.
Zvláště tehdy, když si dotyčný uzurpoval nadvládu nad celou společností. Dotační šampion v gigantickém střetu zájmů bohatne a bohatne i v těchto krušných časech, a to za podpory proletariátu a penzistů, což je jedním z mnoha paradoxů dnešního českého příběhu. Svoji omezenost nazývá selským rozumem a predátorskou nenasytnost považuje za mazanost. Jenže tohle není ustrojení pro někoho, kdo má zemi vyvést z bezprecedentní krize.
Čím dříve to většina národa pochopí, tím lépe pro všechny. Včera bylo pozdě, neboť nyní jde doslova o naši svobodu a bez nadsázky i o naše životy.
Od Vasila Harryho Bureše už nic moc dobrého neočekávejme. A pamatujme si jeho slova o tom, že on nikdy, nikdy neodstúpí… Jeho chování určuje chorobný mamon a strach o sebe sama. Je lstivou a mstivou liškou, a nikoliv důstojným lvem. A nikdy to nebylo jinak. Jenže teď to má fatální důsledky pro každého z nás!
V úvodu své knihy „Komu zvoní hrana“ použil autor Ernest Hemingway (1899−1961) citát básníka Johna Donna (1571−1631), který platí stále a dnes ještě naléhavěji:
„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus kontinentu, část nějaké pevniny. Jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel, nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“
