Zůstaňte doma! Vláda konečně začíná vysílat rozumná sdělení, nikdo už jí ale nevěří. Bohužel
Vzhledem k tomu, že kabinet Andreje Babiše dlouhodobě poškozuje Českou republiku, měla by být nedůvěra lidí ve vládu vlastně dobrou zprávou. Signalizuje to možnou povolební změnu. Bohužel to ale přišlo za krajně nevhodných okolností - v době, kdy se země potýká s epidemií koronaviru a přešlapuje na samé hranici katastrofy, je nedůvěra veřejnosti ve vládní dobré úmysly a schopnosti extrémně nebezpečná.
Zůstaňte doma! Venku hrozí velké riziko nákazy. Vycházejte co nejméně, pokud můžete, pracujte z domova.
Jasné, srozumitelné, naléhavé sdělení, které v posledních dnech vysílají do veřejného prostoru ministři Prymula, Hamáček i premiér Babiš. Žádné zpochybňování vážnosti situace, žádné lavírování mezi tím, co lidé chtějí slyšet a tím, co je třeba říci. A dokonce ani žádné zamotávání se do technicistních detailů vládních opatření.
Jenže to nezabírá. Prymula lamentuje, že lidé o víkendu nerespektovali nejen doporučení zůstat doma, ale ani zákaz vytváření větších skupin, místo v zavřených hospodách se scházeli na pivo venku, na protiepidemická opatření kašlali. Dva tisíce lidí na Staroměstském náměstí nemá smysl komentovat, a to i když si odmyslíme rvačky fotbalových vymaštěnců s policií.
Jenže je tu další jenže. Prymula pláče hezky, ale na špatné hrobě. Je to měsíc a tři dny, kdy premiér Babiš ve sněmovně nabádal opozici, ať pořád zbytečně neřeší koronavirus a raději se věnuje třeba zahrádkářskému zákonu. Situaci trapně zlehčoval, odmítal přiznat, že jsme v průšvihu, že už není Best in Covid. O další měsíc dříve hodil tehdejšímu ministru zdravotnictví Vojtěchovi na hlavu návrh, aby se od září vrátily do veřejného prostoru roušky. A tak bychom mohli pokračovat skoro do nekonečna. Šílené bláboly o „člověku s matematickým modelem a těch, kteří měli přijít, ale nepřišli“, jsou jen pověstná třešnička na dortu.
Je to vláda sama, kdo může za to, že jí lidé nevěří a na opatření zhusta kašlou. Což je chyba, která může vést k obrovskému průšvihu.
Co s tím? Zdá se, že pod vedením Romana Prymuly nabraly kroky v boji proti epidemii jasný směr. Směr razantních opatření, která je ministr a špičkový epidemiolog Prymula odhodlaný prosadit bez ohledu na to, jestli se laické veřejnosti budou líbit. Zatím se nezdá, že by mu premiér házel klacky pod nohy. Podtud tedy správně.
Ani sebedokonalejší opatření však nepřinesou výsledek, pokud je lidi nebudou respektovat. A to nebudou, pokud jim nebudou věřit. Nejen před Prymulou, ale před celou vládou tak stojí zásadní úkol – přesvědčit veřejnost, že to, co se po ní chce, je nutné a má to smysl. Neznamená to o nic méně, než získat ztracenou důvěru.
Vláda by se teď proto měla v prvé řadě zaměřit na výrazné zlepšení komunikace – veškeré PR a marketingové úsilí, které dosud sloužilo k vytváření kultu premiéra a ke zvyšování preferencí hnutí ANO, by se teď mělo napřít na získání veřejnosti pro vládní protiepidemické kroky. Ať jsou ty kroky jakékoliv. Nikdo jiný totiž doposud žádnou ucelenou protikoronavirovou strategii na stůl nepoložil. A za současné situace je cokoliv lepší než nic. Ač nerad, držím vládě palce, aby teď důvěru lidí získala zpět.
