Přichází radikální střed. Biden není socialista, bude mít těžký start
46. prezident Spojených států je demokrat Joe Biden. Přepočítávat se bude, pokud ale nedošlo k absolutně nevídaným omylům či machinacím v několika amerických státech zároveň, výsledek se asi nezmění. Uprostřed vyhrocené kulturní války přichází centrista, kterého nemusí ani jedna z krajních stran barikády.
Svět vidí Ameriku jako bitevní pole progresivních demokratů a jejich médií, univerzit a dalších názorových center na jedné straně, proti trumpovské „zapomenuté Americe“ a koalici konzervativců s nižší střední třídou na druhé straně. Joe Biden nesymbolizuje ani jeden z těchhle světů, přichází jako reprezentant starého obamovsko-clintonovského establishmentu demokratů, který se po Trumpově triumfu a nástupu demokratických progresivistů zdál být na odchodu. Toto dělení je ale v něčem zkreslující, podle exit pollů volila většina voličů s nízkými příjmy Bidena, naopak Trump si snižováním daní získal bohaté.
Nastupující progresivně-levicová generace mezi demokraty má v poslední době na své straně akademické instituce, showbyznys i média. Všechny tyto oblasti se jí daří přeměňovat ke svému obrazu. Její identitářský program přesto neoslovil dost voličů ani při primárkách, kde hlasuje hlavně voličské jádro demokratů. Je s podivem, že progresivisté opět nedokázali prosadit vlastního kandidáta a museli se spokojit s establishmentovým centristou Bidenem, který má ke spoustě republikánů blíž než k levicovým demokratům.
Socialismus? S Bidenem ještě ne
Není náhoda, že během primárek útočili radikálnější demokrati svorně na Bidena. Mezi nimi byla i Kamala Harris, která se nakonec stane jeho viceprezidentkou. Biden je sice v rámci americké politiky nalevo od středu, v evropských měřítkách by ale bylo problematické vůbec říct, že je levičák. Europoslanec Zahradil docela přesně říká, že Biden je víc napravo než většina představitelů EU.
Nesympatizuje s venezuelským režimem jako Sanders, je umírněnější i v otázce zdravotního pojištění a dalších vnitropolitických tématech. Ne náhodou měl Biden jako senátor i viceprezident blízko k Johnu McCainovi, válečnému veteránovi a decentnímu politikovi, který je pro republikány pořád ikonou.
Právě do McCaina se nevybíravě pouštěl Trump, vysmíval se jeho rokům stráveným ve válečném zajetí, za což prezidenta kritizují i někteří jeho příznivci. Sám se totiž válce ve Vietnamu vyhnul. McCainova rodina letos podpořila Bidena. Je nakonec jedním ze symbolů voleb, že Bidenovi pomohla k výhře i McCainova rodná Arizona, kde dřív vyhrávali republikáni.
Biden byl zkrátka přijatelný pro některé středové republikány, zároveň ho ale přes původní averzi „skousli“ i levicovější demokrati a vsadili na to, že se přes něj dostanou k moci v Bílém domě. To bude záležet na složení Bidenovy vlády, viceprezidentka Kamala Harrisová ale zastupuje spíš progresivisty než starý demokratický establishment. Aby mohl počítat s disciplinovanou většinou ve sněmovně reprezentantů (tu budou mít demokrati těsnou), bude si Biden muset naklonit oba póly demokratické strany.
Dál rozpojené státy?
Před volbami se o Bidenovi mluvilo jako o někom, kdo alespoň deklaruje snahu o spojování vzdálených pólů a může se situaci za Atlantikem pokusit zklidnit. S takhle těsnou výhrou v zádech to ale bude mít dost složité. Donald Trump dostal o 7 milionů víc hlasů než v minulých volbách, rozhodně se nedá říkat, že by ho Amerika „odmítla.“
Kdyby jeden z kandidátů vyhrál přesvědčivěji, bylo by jasné, že zkrátka převážil jeden proud, někomu se podařilo přesvědčit jasnou většinu a ten teď bude vládnout. Podobně jako referendum o brexitu nebo nedávné prezidentské volby v Polsku za sebou volba amerického prezidenta nechá vítěze se slabým mandátem a pokračující polarizaci.
Navíc Biden začne v době pokračující epidemie, patrně začínajícího ekonomického rozkladu a trvajících nepokojů v amerických ulicích. Výchozí pozice extrémně těžká pro kohokoli, jejímž paradoxem zároveň je, že hlavně covid Bidenovi do Bílého domu pomohl. Těžko ale hledat mezi demokraty i republikány někoho, kdo by měl lepší předpoklady do toho všeho přinést konsenzus a pragmatický styl bez hysterie.
