Ďábel v obálce: Slouží korespondenční hlasování opravdu k manipulaci voleb?
Nenáviděným prvkem číslo jedna se u mnoha pozorovatelů letošního boje o Bílý dům stalo korespondenční hlasování. Vliv to asi bude mít i na aktuální úvahy o jeho zavedení u nás. Je ale skutečně poslání hlasovacího lístku poštou tak velkým zlem, jak se teď píše?
Je očividné, že za určitými a mnohdy nezpochybnitelnými zmatky při letošních amerických prezidentských volbách nestál samotný institut korespondenčního hlasování. Americký volební systém má totiž úplně jiné slabé místo, a tím dokonce není ani pro Evropany složitě pochopitelný systém prezidentských volitelů. Pes je zakopán v jejich neuvěřitelné decentralizaci. Organizaci voleb mají totiž za mořem na starost jednotlivé státy Unie, které často pravomoci určit volební pravidla ještě předávají na nižší úroveň – jednotkám odpovídajícím našim okresům. Pro Evropany, zvyklé na celostátně stejnou organizaci voleb, je to nepředstavitelné. Tamní situace odpovídá stavu, kdy by se u nás například volby jinak organizovaly v okrese Prostějov a jinak na sousedním Olomoucku.
Současné pochyby o přesnosti amerických voleb proto nevznikly kvůli korespondenčnímu hlasování, které bezproblémově funguje v řadě západoevropských států (například v SRN tak volí zhruba 28 procent voličů). Klíčové bylo, že i pro ně teď v USA platila změť rozdílných pravidel: někde mohl být korespondenční hlas odeslán už desítky dnů před volebním dnem, jinde šlo třeba jen o týden. Někde musel být hlas podepsán, aby se podpis zkontroloval s volební registrací, jinde nikoli. A mohli bychom pokračovat.
Neobstojí ani obvyklý argument zrušeným druhým kolem rakouských prezidentských voleb v roce 2016. Tam ústavní soud trval na detailním dodržování přísných pravidel pro nakládání s korespondenčními hlasy a volby nařídil opakovat, přestože nenašel jediný důkaz o manipulaci s odevzdanými hlasy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
