Otevřený dopis Ježíškovi: Udělej něco s Českou televizí, Babišem, covidem a světem kolem. Ještě je měsíc čas
Milý Ježíšku, do Štědrého dne zbývá přesně měsíc, tak jsem se ti rozhodl napsat. Nechci po tobě žádné věci, protože ty buď mám, nebo si na ně můžu vydělat. Měl bych ale sedm přání, s nimiž si nevím rady. Proto se obracím na tebe. Neřadil jsem je podle důležitosti, ty už se v tom přebereš.
Buď, prosím, tak hodný a zkus zvážit, jestli bys nemohl zařídit:
- Aby už konečně zmizela ta divná nemoc, která sem přišla z Číny. Nikdo jiný než ty to zařídit nedokáže. Třeba takový ministr zdravotnictví Blatný je prý hodný, ale radši bych nespoléhal na někoho, kdo sice dovolí hrát v kinech, ale nenechá tam chodit diváky. Od ministra Havlíčka se taky nedá moc čekat, když se kvůli práci na dvou ministerstvech ani nevyspí. Vicepremiér Hamáček má zase dost starostí s vedením strany, která se už nejspíš příště nedostane do Sněmovny. A navíc přece víš, jakou má ženu. No a k Babišovi se dostaneme hned v dalším bodě. Už teď ale sám vidíš, že pomůže jen zázrak.
- Aby se premiér Babiš naučil česky. Počítám s tím, že lhát ho asi neodnaučíš, ani když máš nadpřirozenou moc – už v dětství mi říkali, že si mám přát jen splnitelné věci. Tak prosím tě, když už ho musíme ještě nejspíš rok vídat a slýchat, ať to aspoň tolik nerve za uši a ať nejsme všem pro smích, že nám vládne někdo, kdo ani neumí naši řeč. Stačí, že je to estébácký udavač, exkomunista a hrozí mu basa za čachry s dotacemi.
- Aby Česká televize začala vysílat pro všechny, kdo si ji platí. Tedy aby tam byly i pořady, ve kterých se názorově najdou nejen skalní zastánci Evropské unie. Ty určitě dobře víš, že hodně diváků se nechce stát podřízenými Německa a Francie, chce zůstat Čechy a platit českými korunami. Taky kdyby na Kavčích horách mohli myslet i na ně, prosím.
- Aby začaly zase platit přírodní zákony. Hned vysvětlím. Když jsem byl malý, měl děda v králíkárně samce, samice a občas mláďata. Rád jsem si je chodil pohladit. Teď bych se už ale bál ke králíkárně přiblížit, co na mne za pletivem vybafne – vůbec nechápu, jak se stalo, že místo samců a samic je najednou snad třicet nebo čtyřicet pohlaví. Nešlo by to vrátit aspoň u lidí? A když už by ses do toho pustil, zkus prosím vrátit zpátky i to, že děti mají tátu a mámu (ne tátu a tátu, mámu a mámu nebo rodiče jedna a rodiče dvě).
- Aby se lidi zase začali dělit spravedlivě na dobré a špatné, chytré a hloupé, šikovné a nešikovné… podle toho, jací skutečně jsou a co skutečně umí. Věř mi, že už děti ve škole nechápou, když jejich spolužák, který se umí sotva podepsat, dostává ze slohu stejné známky jako dobří češtináři, protože mu s ním pomohla jeho paní asistentka. A po škole to pokračuje dál – proč nesmí být ve vedení firem ti nejšikovnější, ale nějaké místo tam musí být rezervováno pro osobu s ženskými pohlavními orgány (teď to zavedli v Německu, ale bojím se toho i u nás)? Nebo si vezmi Ameriku – tam se poctiví a slušní lidé omlouvají gaunerům, kterým nic neprovedli, jen proto, že mají jinou barvu kůže. Nepřipadá ti to hloupé? Moc prosím, zkus to opravit.
- Aby lidé mohli rozhodovat, koho nechají bydlet u sebe doma, koho ne, a jak se tam ti cizí lidé mají chovat. Docela se totiž bojím, že sousedi z paneláku, který sami celý rozmlátili a zničili, přijdou k nám domů a řeknou, že teď budou bydlet u nás a my je budeme muset živit (což už stejně děláme z daní). A že se to může stát i ve velkém – že spousta cizích lidí, kteří si nechtějí nebo nedokážou dát do pořádku svoji zemi, se nastěhují k nám, protože se tu budou mít líp. Je mi jich sice líto, ale proč bych měl věřit, že u nás bez problémů zapadnou, když se nedokázali srovnat ani doma mezi sebou a navíc jim jejich náboženství říká, že jsme méněcenní?
- Aby na tom ten, kdo pracuje, má nápady a je užitečný, byl lépe než někdo, kdo je budižkničemu. Čerpání dotací, nápady jak ošidit daně a užitečnost jen pro sebe samotného se nepočítají, ale to je tobě určitě jasné. Pokud ti přijde, že jsme se oklikou vrátili zpátky k Babišovi, tak nejen – takových vykuků je bohužel kolem nás čím dál víc.
Milý Ježíšku, chápu, že asi nebudeš moct splnit všechna má přání, ale potěšilo by mne každé jedno z nich. A kdyby nešlo ani to, tak tě opravdu snažně prosím – ať aspoň není hůř. I když si většinou moc nestěžuju, tak to už by na mne bylo přece jen trochu moc.
