Babišova vláda je jedna velká ostuda, výjimečně ale zaslouží i zastání. Třeba v diskusi o nouzovém stavu
Bez ohledu na to, kdo by byl v době koronakrize právě u moci, nemohl by mimořádnou situaci řešit bez mimořádných zásahů do života společnosti. Je proto falešné kritizovat nynější vládu za to, že chce buď nadále využívat nouzový stav (jak včera oznámil premiér Babiš), nebo jako variantu posílit pravomoci exekutivy. Jiná věc ovšem je, že to vláda dělá hloupě, přehnaně a nejedná narovinu.
Ať se nám to líbí, nebo ne, jsou situace, které vyžadují dočasné omezení běžného chodu demokratické společnosti. To platí nejen v Česku, ale všude na světě. Země v ohrožení potřebuje nástroje, jak krizi zvládnout. Nástroje, jejichž uplatnění je přípustné právě jen v kritické situaci. Tou může být třeba válka, přírodní katastrofa nebo i současná epidemie (diskuse o její závažnosti není tématem tohoto textu; statistická data o nejvyšší úmrtnosti za řadu posledních let navíc vzala popíračům velkou část jejich argumentační munice).
Pokud v okamžicích krize vládne v zemi rozumná vláda, neváhá potřebná opatření udělat bez ohledu na momentální společenská nálady a na to, jak se to projeví na její aktuální oblibě. Zodpovědný politik se nebojí dělat i nepopulární kroky. Tady jsme bohužel zcela mimo naší dnešní realitu – to, že kabinet vedený Andrejem Babišem přehnal předprázdninové rozvolnění právě kvůli náladám veřejnosti, přiznal i sám premiér. Že po prázdninách naopak čekal s obnovením nutných opatření, až bude po volbách, sice Babiš zatlouká, ale je to více méně jasné. A do třetice - podle některých odborníků je i dnešní povolení šroubů přehnané a více než odborné názory a data k němu vedla snaha zalíbit se před Vánoci. Je pravděpodobné, že za to na přelomu roku zaplatíme další silnou vlnou nemoci.
Kromě toho, že epidemii řeší opakovaně jako marketingový projekt, dělá vláda s Babišem v čele astronomické dluhy, hájí neobhajitelný střet zájmů premiéra, hraje krajně podezřelou roli při vyšetřování ekologických katastrof na Bečvě, selhává v rozvoji dopravní infrastruktury, v podpoře podnikání, vzdělávání, v reformě penzí, zdravotního systému, justice… Kdo má oči, vidí, že z vlády trestně stíhaného udavače StB a jeho kompliců se bude Česko dlouho vzpamatovávat.
Přesto ale teď jinou vládu nemáme, koronavirovým slzavým údolím musíme projít pod vedením této a není tedy možné, aby neměla k dispozici mimořádné nástroje na zvládnutí mimořádné situace. A uplatnění takových nástrojů jí může umožnit buď režim nouzového stavu (trvajícího tak dlouho, jak dlouho si to epidemie vyžádá), nebo změna legislativy, která by posílila pravomoci exekutivy (například ministerstva zdravotnictví) a umožnila vydávat různé zákazy a omezení i bez vyhlášení stavu nouze. Pokud bychom vládě upřeli obě možnosti, je to zhruba stejné, jako poslat hasiče bojovat s požárem, ale předem mu sebrat všechny hasící přístroje.
Úkolem opozice by v době krize nemělo být, aby vládu v duchu hesla „čím hůře, tím lépe“ připravila o všechny možnosti, jak společnost ochránit. Konkrétně – není fér kabinet napadat jak za to, že chce neustále prodlužovat nouzový stav, tak za to, že navrhuje i variantní řešení v podobě legislativní změny, která by umožnila udržet potřebná opatření i bez nouzového stavu. Jednu z těchto možností zkrátka potřebujeme.
Jiná věc je, že opozice musí kontrolovat, jestli vláda neprodlužuje nouzový stav (a s ním související omezení práv a svobod) zbytečně dlouho, případně zda nechce do navrhovaných legislativních změn propašovat i věci, které by exekutivu posílily příliš a přesáhly přijatelný rámec (třeba svévolné sledování pohybu mobilních telefonů). Jakmile opozice něco takového zjistí, je jejím právem a povinností na to hlasitě poukázat a upozornit, že vláda se nám snaží sebrat moc velkou část svobody a ohrožuje tak samotnou podstatu demokracie v Česku.
Babiš a spol. dávají politické konkurenci ke kritice spoustu příležitostí. Ať už tím, jak nouzový stav od října prodlužují salámovou metodou „ještě potřebujeme měsíc“, aniž by narovinu řekli, že lepší to nebude do jara, tak tím, jak se opakovaně snaží nenápadně propašovat do navrhovaných změn zákonů další a další posilování svých fízlovských pravomocí. Co taky jiného čekat od fízla a lidí, jimiž se obklopil… Tyto vládní excesy si musíme pamatovat a u voleb jí je připsat na účet. Nic to ale nemění na tom, že pro boj s epidemií kabinet účinný nástroj potřebuje a bylo by krátkozraké mu jeden sebrat (nouzový stav), ale druhý nepůjčit (posílení exekutivy bez nouzového stavu).
