Chleba s řízkem v alobalu, karavany či „air b´n´b“ na horský způsob aneb Co nás možná čeká letos na horách
S postupujícím prosincem se na sociálních sítích stále více množí staré fotky, jak to kdysi vypadalo na horách. Jaké tam byly závěje sněhu nebo na jakém (z dnešního pohledu archaickém) náčiní se sportovalo. A dokonce nechybí ani takové momentky jak členové rodiny vzorně sedí na hromadě sněhu pod kopcem a všichni baští řízek v chlebu a mezi nimi koluje odšroubované víčko od termosky plné horkého čaje. A proč to tady píšu? To je jednoduché, vše totiž nasvědčuje tomu, že si toto archivní vzpomínání letos zopakujeme.
Aktuální koronavirová situace v zemi se nevyvíjí dobře. A to do té míry, že ministr zdravotnictví Jan Blatný uvedl, že v pondělí na vládě navrhne, aby se Česká republika vrátila do čtvrtého stupně PES, což bude mimo jiné znamenat uzavření restaurací a hotelů. Vzhledem k načasování to pro mnohé horské hotely a restaurace je verdikt srovnatelný s ortelem Pontského Piláta. Není se čemu divit. Protože začátek zimní sezony je za rohem a za dva týdny startuje i její nejlukrativnější týden, kdy v období mezi svatým Štěpánem a Novým rokem hoteliéři a provozovatelé služeb utrží i třetinu svých tržeb za sezonu. Navíc mnozí platí hypotéky, leasingy a další věci. A ty nepočkají.
Na začátku prosince to přitom vypadalo úplně jinak. Hotely dostaly zelenou a ministr Blatný avizoval, že lyžařské areály mohou v pátek 18. prosince také otevřít. Tato doba optimismu trvala jen tři dny. Počty nakažených i číslo R opět začaly růst a šéf resortu zdravotnictví svůj návrh na spuštění areálů na vládě ani nepředložil. O pár dní později už uvedl, že navrhne vládě i přesun celé země do stupně 4 (a tedy i zavření všech gastroprovozů), nicméně umožní provoz skiareálů. Ale s podstatnou podmínkou, hosté se v nich nebudou moci nikde ubytovat a ani najíst v restauracích. Přestože i čtvrtý stupeň PES umožňuje prodej jídla z výdejních okének, bude situace více než neudržitelná. O to víc, když vezmeme v potaz myšlenkové psí kusy ministra Karla Havlíčka a jeho kolegů, pro které je velký problém i konzumace kávy v kelímku. Obávám se všeho, co jsou v dané oblasti ještě schopni „vymyslet“.
Češi se přes to všechno na lyže těší a pokud to počasí a sněhové podmínky umožní, tak do horských center vyrazí. Bude to však hard core řešení na všechny způsoby. Například lidé z delší dojezdové vzdálenosti na hory budou vstávat v 5 ráno, aby byli v 8 u lanovek. V kufrech aut si kromě lyží a bot povezou i tašku s řízky, štrůdlem či termosky s kávou a čajem. A v poledne místo do restaurace si dojdou k autu a tam si to rozbalí. Pokud budou v provozu výdejní okénka v restauracích, budou si ostatní lyžaři nosit jídla v boxech a stejně jako jejich kolegové je budou jíst v kufrech otevřených aut na parkovištích, na mezích či na hromadách nahrnutého sněhu. Zkrátka takový masový venkovní jídelní kout na zimní způsob.
Po lyžovačce všichni nasednou do aut a pojedou zpět domů. I když možná ne všichni. Někteří otužilci přijedou v obytných karavanech a přespí v nich přímo na parkovištích pod skiareály a nebo se některým šťastlivcům podaří sehnat místní známé nebo příbuzné, kteří je nechají přespat u nich doma nebo jim půjčí volný byt. A nebo jim ho pronajmou, načerno pochopitelně. Po tisících strávníků a návštěvníků středisek zůstane na parkovištích a v jejich okolí nepochybně hromada odpadků a pochopitelně očurané meze. Bude to věru krásný pohled.
Aby mně bylo rozuměno, nezlehčuji koronavirus a chápu, že některá opatření jsou nezbytná. Nicméně současně nastavené podmínky nedávají logiku. A pokud se ministři ohánějí příkladem Německa či Rakouska a jejich zavřenými hospodami, měli by nahlas zmínit i druhou stránku věci, a sice že tamní vlády kompenzují zavřeným hotelům a restauracím až 80 procent všech tržeb na základě historicky doložitelných tržeb podniku za dané období. Tady jednotlivci dají pětistovku na den či mu přispějí na část nájmu a nazdar.
Lidé dříve narození si proto letos připomenou doby, kdy se na hory jezdilo jen lyžovat a nic jiného. Svačina se vozila v batohu a když někdo šel na běžky, šel zkrátka na běžky, měl občerstvení s sebou, protože mnohdy žádnou otevřenou restauraci - co restauraci? Ale ani bufet či stánek – cestou nepotkal.
Vše nasvědčuje tomu, že letošní zimu prožijeme ve stejném duchu jako za Husákovy éry. Své stoupence si to určitě najde a bude to mít ten efekt, že na hory pojedou skutečně jen ti lidé, kteří mají zimní sporty rádi. A nyní zde zbývají už jen dvě drobnosti… Jednak jak zařídit, aby na jaře nenastal krach horských hotelů a restaurací. A za druhé, aby vůbec letošní zimu napadl nějaký sníh.
