Odcházení z vlády aneb Když se výhrůžky ČSSD změní v laskavost
Silná slova se mění ve slabá zpravidla ve dvou případech. Často vzájemně propojených. Když se ze silných slov stanou plané výhrůžky a když zaznívají příliš často. Názorně to ukazují sociální demokraté.
Například když jejich předseda Jan Hamáček v nedělních Otázkách Václava Moravce pohrozil odchodem z vlády. „Důvod k odchodu z vlády to může být,“ nechal se slyšet v nedělní debatě na ČT.
Onen důvod je nasnadě. Hnutí ANO svého menšího koaličního partnera obešlo při schvalování daňového balíčku, když to v Poslanecké sněmovně odhlasovalo s částí opozice. V Senátu, který je v rukách opozičních sil, už ani nebylo koho obcházet.
A kdy se dá stěhování zástupců ČSSD z vládních kanceláří čekat? To se neví. Jasné zatím je, kdy to nebude. „Rozhodně ve vládě zůstaneme po dobu nouzového stavu. Pokládat vládu v této situaci pokládám za nezodpovědné.“ Což od předsedy strany, která – byť za jiného vedení - shodila kabinet jen tak během předsednictví EU začátkem jara 2009, zní…pochopitelně zodpovědně.
Takže nyní už sociální demokraté nic uspěchat nechtějí. „Pak se poradíme jak dál,“ dodal Jan Hamáček, vicepremiér a ministr vnitra. Jenže není pochopitelně to jen zodpovědnost, co sociální demokraty drží ve vládě. Jednak bývá obecně lepší být u moci, než jen sledovat dění z opozičních lavic.
A pak je tu zvýšená mediální pozornost. Což je zvlášť důležité pro stranu potácející se kolem pětiprocentní hranice podpory. Například podle průzkumu zveřejněného právě v nedělní debatě by pro ČSSD hlasovalo jen 4,5 % voličů.
To vše jsou legitimní a pochopitelné důvody. Které ovšem blednou ve světle toho, jak často jsme už od sociálních demokratů slova o „zvažování“ odchodu z vlády slyšeli. Například, když se jim nedařilo dostat do vlády své nominanty, jak to byl případ Michala Šmardy neúspěšně mířícího na ministerstvo kultury (tak jako v jiných případech se proti tomu postavil prezident Zeman, premiér Babiš zaujal svůj oblíbený alibistický postoj).
Ostatně na hlavu státu – byť tentokrát spíše v naději – spoléhají sociální demokraté i nyní u daňového balíčku. „My si to vyhodnocujeme, ale ten boj ještě není u konce. Uvidíme, jak se k tomu postaví pan prezident,“ uklidnil své spolustraníky Jan Hamáček.
Premiér Babiš zůstává klidný, přinejmenším navenek. „Jestli má ČSSD se svou účastí v menšinové vládě problém, tak ať klidně odejde a přestanou o tom donekonečna mluvit,“ vzkázal přes ČTK svému koaličnímu partnerovi. Ostatně, je veřejným tajemstvím, že by toto vládní období rád dokončil s náhradníky místo reptajících ministrů ČSSD.
A je také zjevné, kam sociální demokraté míří. Tedy ke znovudobytí levicových a potažmo i voličských pozic. „Celé to směřuje k tomu, že budeme mít slabý stát, který se nebude moci o lidi postarat,“ snažil se v tomto duchu předseda strany v debatě ČT načrtnout obrysy pravicové vládní apokalypsy.
Ostatně, nástrahy tohoto typu číhají ve skrytu už dlouho. A právě sociální demokraté jim dokázali čelit. Tedy, dokud nedošlo na snižování daně z příjmu zaměstnanců. „Je to zásadní spor, který jsme měli doteďka. Zatím se nám dařilo takovým pravicovým experimentům bránit. Teď se nám to poprvé nepovedlo,“ posteskl si Jan Hamáček.
Škoda jen, že se nedařilo bránit hlavně levicovým experimentům. K tomu ale ve vládě nikdo nebyl a není.
