Vladimír Pikora: Kdo nežije, je mrtvý už za života aneb Každá totalita musí jednou skončit
Chci zapomenout na koronu, na buzeraci s ní spojenou, ale nejde to. Je všude. Už i zdravým se dostala pod kůži. Nebojí se vlastně korony. Bojí se bojovníků s koronou. Novodobí udavači jsou všude a ještě se tím chlubí.
Kdekdo se ptá, čím to je. Jak je možné, že jsme se tak změnili. Ptám se i sám sebe. Myslím, že to je tím, že jsme se odtrhli od kořenů. Žijeme jinak, než jsme žili po tisíce let, a jako druhu nám to nesvědčí. Korona nám vzala to, co dělá lidi lidmi. Vzala nám společnost. Najednou žijeme sami. Rodiny a přátelé se nemají potkávat. Vánoce nemáme trávit společně. Místo toho máme rodičům poslat poštou respirátor a oni nám koronový dluhopis. To je proti naší přirozenosti a za to platíme daň. Lidi se zblázní a globální dluh bude astronomický.
Vše začalo už před mnoha lety, kdy o nějakém covidu nikdo nic netušil. Začalo to, když si mnozí začali myslet, že mají na všechno nárok, a majorita začala ustupovat menšinám. Veřejný lynč v kampaních typu MeToo či později Black Lives Matter byl jen špičkou ledovce. Společnost se dostala do falešné vize, že už nikdo nesmí zemřít, protože to věda zařídí. Korona ale ukázala, že planetě nevládneme my. Vládne jí náš strach.
Euroatlantická společnost strachy zemřela
I to tu ale bylo ještě před koronou. Skoro všichni moderní lidé se odstřihli od smrti do té míry, že když jim umírá i ten nejbližší, zřeknou se odpovědnosti a ve strachu ze smrti ho pošlou zemřít o samotě do nemocnice. Moderní heslo dnes je: „Jsme v tom spolu“. Ale je to lež. V moderní společnosti jsme v tom sami. Tradiční společnost tvořená rodinami se díky sociálnímu státu rozpadla.
Ale proč lidé posílají ty nejbližší v nejtěžší chvíli na samotku? Protože by nedokázali tak jako jejich předci držet nejbližšího v posledních hodinách života za ruku a říkat mu, že ho mají rádi. Nedokázali by sami sobě přiznat si, že věci nemají pod kontrolou a že je něco silnějšího než oni. Raději se budou jako moderní lidé oddaní vědě tvářit, že pro nejbližšího dělají to nejlepší, když ho pošlou někam, kde mu díky přístrojům umírání o samotě o pár hodin prodlouží. Svou slabost nazývají dobrem.
Co to je ale za dobro? Kdo nežije naplno, už dnes umírá za živa. Vzpomínáme melancholicky na minulost, prohlížíme si fotky a říkáme, jak jsme tehdy ještě mohli do divadla, tehdy jsme ještě mohli na lyže. Vymýšlíme si malé radosti, které nás mají uspokojit. Nalháváme si, že dívat se na představení přes Youtube je stejně dobré jako jít si sednout do hlediště. Počet sebevražd ve světě dramaticky roste. Protože věříme, že už nikdo „nesmí umřít“, nepracujeme, předlužujme se a mnoho zemí směřuje k bankrotu. A tváříme se, že peníze se prostě natisknou.
Ve vší té smůle máme ale ohromné štěstí, že virus nejde po mladých lidech jako před sto lety španělská chřipka. Nadějí a útěchou nám tentokrát je, že víme, že i se španělskou chřipkou se nakonec lidstvo vypořádalo, i když za cenu ohromných ztrát.
Každá cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly
Náboženství nahradila víra ve vědu. Věda ovšem zatím nepřináší takové ovoce, jaké si její věřící přejí. Sázejí na vakcínu. Ta určitě přinese zlepšení. Jen je otázkou, jestli nebude menší, než si dnes mnozí myslí.
Představa, že si vakcínu nechají píchnout všichni, je naivní. Nemyslím tím nějaký vzdor, ale fakt, že už dnes se varuje, že vakcína není vhodná tu pro řadu lidí trpících různými zdravotními problémy. A nakonec když se podíváme, pro koho je podle lékařů vakcína opravdu vhodná, zdaleka to není celá populace.
Vakcína se stala modlou. Tím jsme se ovšem dostali do bodu, kdy řeknete-li cokoliv, co vakcínu vyloženě nechválí jak reklamní leták, startují ochránci „pravdy“, aby vás označili za dezinformátora. Připomínám všem, že názor není a nemůže být nikdy dezinformací - může být maximálně informací o tom, co si myslím.
A já si myslím, že vzhledem k tomu, jak se vyvíjely v minulosti léky a vakcíny, nemůžeme zaručit, že se nějaké dosud neznámé nechtěné vedlejší vlivy vakcíny ještě neobjeví. Společnost se už postupně promořuje i bez vakcíny. Kdekdo o tom ani neví. Mnozí si nemocí prošli bez příznaků. Je jen otázkou, kolik z nás už covid mělo. Čím rychleji se budeme blížit k deseti milionům, tím rychleji to martyrium máme za sebou.
Bohužel ohromný strach ze smrti vybuzený zprávami strašícími kolapsem zdravotnictví vede k panice napříč společností. Opatření jsou tak rozsáhlá, že se sám sebe ptám, zda by ještě mohla být tvrdší, kdyby se šířila mnohem smrtelnější nemoc. Restrikce jsou tak zásadní, rozsáhlé a dlouhodobé, že způsobují nejen ohromné ekonomické ztráty, ale celospolečenské zlo. To už není dobro. Ke zlu opravdu způsobenému virem přičítáme i tvrdá vládní opatření vedoucí k propouštění, zadlužování, sebevraždám a smrti důchodců ze stesku po rodině. Myslím, že zlo plynoucí z restrikcí je už dnes větší než zlo plynoucí ze samotné nemoci.
Lockdowny se navíc mohou opakovat. Hodně lidí si myslí, že právě tady nás zachrání vakcína. Ale co když její efekt nebude takový? Co když si někdy koncem roku 2021 řekneme, že vakcína sice přinesla úlevu, ale ne dostatečnou, že vir tady s námi zůstane (to zůstane) a my tedy musíme skončit s panikou a restrikcemi a smířit se s tím, že čekáme na úplné promoření?
Jak je možné, že Čína a Afrika vir zvládají?
Snad všechny čínské ekonomické statistiky ukazují ohromné zlepšení. Vidíme rekordní exporty respirátorů a dalšího zboží v souvislosti s virem. Čína díky našemu strachu roste do nevídaných rozměrů. Jak je to možné?
Nemyslím, že to má jen ekonomické důvody. Zdá se, že hlavní roli hraje to, že tamní vláda a média nepodporují paniku. Čína má na prvním místě růst, my strach. Na západě se opozici hodí tepat vládu a média ji v tom pomáhají. Neustále lidi straší. Věří, že špatná zpráva se prodává líp než dobrá. To platí v USA stejně jako u nás.
Korona je snad ve všech médiích na otvírací straně, a proto ji nedostaneme z naší mysli. To vše skvěle upevňuje novodobá cenzura na sociálních sítích. Strach z korony má velké oči. Dezinformátora či cizího agenta leckdo vidí za každým bukem. Svoboda slova se dramaticky redukuje. Přichází nová totalita. A už je tu zase autocenzura.
Někteří lidé se už dokonce bojí vyfotit v hospodě. Z hospody se stal „vykřičený“ prostor. Proč se nestal z přeplněného autobusu? Proč i jej cenzorové nevykřičeli? Protože přeplněné autobusy média ještě nekázala. Z médií se stali moderní věrozvěstové a liberálním západním médiím moc cenzorů vyhovuje. Nemají problém s mediálním lynčem těch, kteří mají vlastní názor.
Tím neříkám, že bychom měli média řídit jako v Číně. Naopak média by měla bojovat za pluralitu. To ale na Západě až na výjimky nevidím. Už jsme skoro jako v Číně, jen nás neřídí jedna strana, ale pár stran. Západ má novou ideologii, jako měl kdysi východ. A opět zdůrazňuji pro všechny samozvané ochránce pravdy, že názor nemůže být dezinformací. Mít možnost názoru a možnost veřejně ho říct je znak svobodné společnosti.
Už před lety média začala adorovat zákaz kouření v restauracích a hospodách. Lidé si zvykli na šikanu a vyhazování kuřáků na mráz. Tehdy to prý bylo také kvůli něčí ochraně. Nikdo se nebouřil. Tak se teď nemůžeme divit, že před hospodou stojíme v zimě také kvůli „něčí ochraně“.
Mnoho lidí už svobodu a demokracii nechce
Korona se ovšem stala i politickou příležitostí. Rychle se šíří levicové myšlenky o „nutnosti“ změny systému od základů. Mladí Gottwaldové mluví o restartu, resetu či rovnou otevřeně o přerozdělení bohatství. Levice navazuje na předkoronové heslo, že všichni mají na všechno právo. Politická korektnost dál bobtná. Čeká nás nějaký ohromný zvrat v globální společnosti. Snaha o konání dobra obvykle končí konáním zla.
Nespokojenost a zloba tiše bublá pod pokličkou. První větší únik páry jsme pozorovali se vzpourami hospodských u nás i v zahraničí. Boj s koronou je připravil o živobytí a oni i jejich zákazníci tento boj nechápou. Vzhledem k tomu, že přišli o práci a někdy i smysl života, se bouří ještě málo. Myslím, že je nebrzdí stát, ale jejich okolí. Nechtějí skončit na pomyslné hranici jako novodobí kacíři.
Čekáme, až bude ještě víc naštvaných lidí. Státní zaměstnanci jsou zatím v klidu. Těch se korona finančně moc nedotkla a nevzala jim budoucnost. Žádný odborář je neposílá na rekvalifikaci. Opravdové vzbouření společnosti je proto zatím nemožné. Hospodští jsou v menšině. Nemají za sebou žádná média jako protistrana.
Hodně lidí si myslí, že je potřeba změnit politiky. Když vidím, že to je po celé Evropě víceméně stejné, bojím se, že v politicích to není. Levice i pravice by nabídly víceméně stejné řešení. Stávající ministr zdravotnictví by byl nejspíš ministrem, i kdyby vládla opozice. Je třeba změnit filozofii: Této planetě nevládneme. Musíme si to přiznat. Větru a dešti neporučíme.
Jsem zvědavý, jak se dnešní doba odrazí v umění a kultuře. Umělci to odnáší asi nejvíc. 60. léta přinesla ohromné změny společnosti a projevilo se to skvělými filmy a hudbou. Co přijde teď? Čekám něco nového. Ale už tuším. Přijdou ještě víc dotované a politicky angažované filmy plné třetího a čtvrtého pohlaví a novodobých svazáků.
