Útočníci na Kongres i raubíři z Black Lives Matter jsou stejná pakáž. Ideologie není omluvou pro násilí
Není rozdíl mezi násilníky, kteří ve středu večer vtrhli do amerického Kongresu, a těmi, kteří na jaře pod prapory hnutí Antifa a Black Lives Matter zapalovali auta a ničili a rabovali obchody v amerických ulicích. Není důvod pohlížet na první jako na zfanatizovanou lůzu a na druhé jako na aktivisty bojující za lidská práva.
Násilí nesmí demokratická společnost omlouvat a tolerovat nikomu, ať už je záminkou pro ně cokoliv. Při útoku na Kongres byly tou záminkou pochybnosti o férovém průběhu prezidentských voleb, při nepokojích pod značkou BLM šlo o pochybnosti o férovém vztahu mezi bílými a černými. Bez ohledu na oprávněnost či nesmyslnost uvedených pochybností byly vždy vyjadřovány zásadně nepřijatelným způsobem.
Stát, respektive jeho represívní složky by měly zakročit nekompromisně a razantně proti komukoliv, kdo záměrně ohrožuje majetek nebo zdraví ostatních. Proto si slušná část společnosti platí ze svých daní policii, aby ji chránila před gaunery a násilníky jakéhokoliv politického či náboženského přesvědčení, barvy kůže, sexuální orientace…
O mizerném stavu americké společnosti svědčí více než co jiného fakt, že jak rabování v podání stoupenců Black Lives Matter, tak středečnímu útoku na Kongres nedokázaly její represívní složky zabránit. Nedokázaly nebo nechtěly. Ten, kdo dostane chuť něco podobného brzy znovu vyzkoušet, tím dostal jasný signál – jen do toho, není se čeho bát.
Pokud by snad příště policie (případně armáda) zakročila dostatečně tvrdě, namísto aby vyklidila pole (či ještě lépe před násilníky poklekla na jedno koleno v omluvném gestu), vyslouží si obvinění, že neměří každému stejným metrem. To jen prohloubí rozdělení společnosti a přispěje k ještě rychlejšímu roztočení spirály násilí.
Pokud má mít stát jako instituce nějaký smysl, musí těm svým občanům, kteří se řídí platným právem, zajistit, že udělá vše pro jejich ochranu před těmi, kdo na právo z vysoka kašlou. Nemá chránit černé před bílými, levičáky před pravičáky, křesťany před muslimy, ženy před muži, slabé před silnými. Ani naopak. Má chránit ty, kdo jsou v právu, a zabraňovat bezpráví. Jakmile se v rozporu s právem přikloní stát na kteroukoliv stranu, je to špatně. V Americe – a nejen tam – se to bohužel děje opakovaně. Nemalá část problémů současného světa pramení právě z toho.
