Video placeholder
Demonstrace za svobodu a zodpovědnost: Před dvěma tisícovkami lidí na Staroměstském náměstí vystoupili Klaus i Landa
Demonstrace za svobodu a zodpovědnost: Před dvěma tisícovkami lidí na Staroměstském náměstí vystoupili Klaus i Landa
Demonstrace za svobodu a zodpovědnost: Před dvěma tisícovkami lidí na Staroměstském náměstí vystoupili Klaus i Landa
Demonstrace za svobodu a zodpovědnost: Před dvěma tisícovkami lidí na Staroměstském náměstí vystoupili Klaus i Landa
Demonstrace za svobodu a zodpovědnost: Před dvěma tisícovkami lidí na Staroměstském náměstí vystoupili Klaus i Landa
34 Fotogalerie

Za žlutou hvězdu s nápisem „Neočkovaný“ vyhazov z práce. Totalita se vrací mílovými kroky

Oldřich Tichý

Jako by druhým plánem koronaviru bylo kromě vlastní replikace ukázat nám, jak hluboko může být společenské dno. Když člověk myslí, že šesticípé žluté hvězdy na klopách lidí nesouhlasících s očkováním jsou něco tak hloupého, že hlouběji jít nelze, trumfne to lokální politik tím, že je za tuto formu vyjádření názoru začne vyhazovat z práce.

Reálie celého příběhu jsou ve stručnosti následující: liberecká úřednice se zúčastnila demonstrace proti tomu, aby lidé, kteří se nechtějí očkovat, měli jiná práva než očkovaní. Stejně jako někteří další demonstranti si připnula šesticípou žlutou hvězdu s nápisem Neočkovaný. Chtěla tak vyjádřit, že lidé odmítající vakcinaci by mohli časem dopadnout podobně jako Židé za druhé světové války, kdy pro ně nejprve začala platit jiná společenská pravidla a následně skončili v koncentrácích. Židovská obec v Praze označila použití žlutých hvězd v takové souvislosti za urážku obětí nacismu a náměstek libereckého primátora za to ženu na hodinu propustil.

Ponechme stranou, jestli úřednice demonstrovala proti vládě a očkování, nebo za ně. Použít v daných souvislostech symbol, jenž je spojen s vyvražděním šesti miliónů Židů, je nejen extrémně přestřelené, ale podle (zřejmě) převládajícího společenského mínění i extrémně nevhodné. Blbé.

Jenže… Žádný zákon, žádnou vyhlášku, žádný předpis demonstranti žlutými hvězdami neporušili. Podle jejich názoru hrozí, že zvažovaným zvýhodněním očkovaných vzniknou dvě kategorie lidí, z nichž jedni budou z hlediska lidských práv považováni za méněcenné. Tak, jak to začalo s Židy před válkou. Mají na takový názor právo? Má někdo právo jim takový názor zakázat, případně je za to profesně likvidovat a vyhazovat z práce?

V Liberci náměstek primátora prohlásil: „Připnutí žluté židovské hvězdy s nápisem Neočkovaný je pro mne jako původem historika absolutně neakceptovatelné jednání.“ A napsal ženě výpověď. Co kdyby byl komunista a vyhodil podřízeného za to, že by na protikomunistické demonstraci držel transparent označující komunisty za vrahy? Nebo kdyby starosta za ANO propustil úředníka za veřejně prezentovaný názor, že Babiš jako dotační šíbr patří do kriminálu? Kdo určí hranici, jaký názor je vhodný, jaký nevhodný, jaký extrémně přestřelený, ale ještě tolerovatelný, a za jaký se už naopak budou rozdávat výpovědi?

Svoboda slova buď je, nebo není. Liberecký případ ukazuje, že je to s ní v Česku na pováženou. Už proto by se vyhozená úřednice měla obrátit na soud. Mnohem nebezpečnější než nevhodné použití žlutých hvězd totiž je, pokud politiky necháme rozhodovat, co si smíme myslet a co smíme říkat. Právě to je mimochodem jedním z typických rysů totalitních režimů, z nichž jeden má šest miliónů židovských obětí na svědomí.

Upřesnění (20:20)
Po zveřejnění komentáře se na redakci obrátil náměstek libereckého primátora Ivan Langr s doplňujícími informacemi. Sdělil, že žena, která je hlavní postavou popsané události, nebyla zaměstnankyní statutárního města Liberec, ale pracovala na dohodu o pracovní činnosti pro městskou příspěvkovou organizaci. To, že už nadále nebude moci pro městskou organizaci (a zprostředkovaně pro město) pracovat, proto nelze formálně označit za výpověď – správná formulace je, že městská příspěvková organizace s ní na základě Langrova rozhodnutí pro další období už neobnoví smlouvu. Na faktu, že žena přišla kvůli vyjádření svého názoru z rozhodnutí komunálního politika o práci (byť šlo podle Langra jen o „tzv. vedlejšák“), to ovšem nic nemění.