Proč jsem nešel na Staromák, i když nesnáším vládu a mám rád Landu i Klause. A proč jsem tomu rád
Od nedělní „Landovy“ demonstrace proti vládním opatřením uplynuly už čtyři dny, ve veřejném prostoru je to ale pořád hodně živé téma. Ač velký příznivec Landy-muzikanta a sportovce a ještě mnohem větší odpůrce současné vlády, na Staroměstské náměstí jsem demonstrovat nešel. Celá akce byla podle mne typickou ukázkou toho, jak v dnešní, složité situaci je máloco úplně černobílé.
Když jsem o své účasti na víkendové demonstraci uvažoval, skládal jsem na jednu misku vah všechna pro a na druhou proti.
Na první pohled by se mohlo zdát, že pro je tolik a jsou tak silná, že není co řešit. Zcela jednoznačně a kategoricky nesouhlasím s tím, jak vláda od začátku epidemie postupuje — vize nulová, koncepce nulová, zásadní věci řeší naprosto zoufale ze dne na den, respektive obvykle se zpožděním. Úroveň komunikace není ani nulová, ale spíš v záporných hodnotách… Nevládne vláda, ale chaos. Kvůli tomu všemu bych v neděli na Staromák rozhodně šel a možná si i vyrobil transparent. (A to zcela pomíjím, že bez ohledu na covid je podle mne potřeba proti té sebrance nemehel a korytářů v čele s trestně stíhaným estébákem demonstrovat co nejvíce z miliónu jiných důvodů.)
Ovšem před nedělní demonstrací se proti všem výše uvedeným pro stavěla i závažná proti. To, že ministerští neumětelové a jejich aparát nejsou schopni (a třeba v době kolem voleb či Vánoc z populistických důvodů ani ochotni) dělat smysluplná protiepidemická opatření, podle mne není ani náhodou důvodem, abychom řekli, že teda všechna opatření zrušíme a „Otevřeme Česko“. Pod tímto heslem byla demonstrace svolána.
Vím, že čísla může každý interpretovat po svém. Ale pokud k sobě budeme poctiví, tak přece není sporu o tom, že kdykoliv se otevřely hospody, obchody, fitka a všechny další služby, následoval se zpožděním (daným inkubační dobou atd.) enormní nárůst počtu nakažených. Z nich v podstatě neměnné procento končí v nemocnicích, z toho opět neměnné procento v těžkém stavu a více méně stabilní podíl následně v krematoriu. Přičemž to jsou sice vesměs starší lidé, mají nějakou tu chronickou nemoc, ale velká část jich tu bez covidu mohla být dalších pět deset… let.
Navíc, jak se plní špitály covidovými pacienty, tak se logicky omezuje ostatní péče, protože prostě ty nemocnice nejsou nafukovací (chybí zejména personál). Pokud otevřeme Česko, tak se už tak dost nalomené zdravotnictví zhroutí (vzhledem k širokému rodinnému zázemí lékařů a dalších zdravotníků a své nedávné, sedmileté práci v největší zdravotní pojišťovně si troufnu říct, že o realitě českého zdravotnictví mám určitý přehled). A pokud zdravotnictví skutečně kleklo, pak bychom těch dosavadních skoro 14 tisíc covidových mrtvých měli po nějakou dobu klidně každé dva měsíce, možná častěji. (Myšlenka, že budeme sofistikovaně chránit jen rizikové skupiny a ve zbytku společnosti bude probíhat živelné promořování, je iluzorní dle mého nejspíš jak principiálně, tak ale zcela rozhodně s touhle vládou neschopů.)
Nakonec jsem zvažoval i to, co tak asi bude na nedělní demonstraci za lidi (teď myslím viditelné tváře). A při vší úctě a oblibě, které se u mne těší Landa-muzikant/sportovec, tak jeho veřejná vystoupení (byť leckdy třeba obsahově rozumná) bývají provázena takovým patosem a emocemi, že dle mého v současné chvíli nemohou prospět rozumnému a uměřenému řešení. K tomu si připočtěme, že kromě normálních přemýšlejících lidí přitahuje Landa i lidi „jiné“, dávající svoji „jinakost“ velmi výrazně najevo (což mu nedávám za vinu, jen to konstatuji jako fakt).
Po zvážení toho všeho jsem se rozhodl, že nedělní demonstrace bude beze mne. Zpětně jsem přesvědčen, že jsem všechna pro a proti zvážil správně, a jsem se svým rozhodnutím spokojen.
To, že organizátoři přivedli na pódium exprezidenta Klause s jeho vyhraněným rebelským a antivakcinačním postojem, přestože jim muselo být jasné, že tím mediálně téměř vygumují všechny ostatní řečníky a jejich třeba i rozumná slova, pak už pro mne bylo jen dalším potvrzením výše uvedeného. Což říkám jako člověk, který má k Václavu Klausovi osobní vztah a s naprostou většinou jeho názorů a kroků obvykle souhlasí; leč tentokrát ne.
Na úplný závěr nicméně považuji za nutné zdůraznit ještě jednu zcela zásadní věc: V textu, který jste právě přečetli, jsem popsal výhradně mé osobní důvody. Naprosto tím nezpochybňuji, že každý z účastníků demonstrace může mít na věc diametrálně odlišný pohled. Nikým z lidí, kteří přišli na náměstí vyjádřit klidnou a kultivovanou formou svůj názor, proto rozhodně nepohrdám a šel bych se po jejich boku poprat s každým, kdo by jim chtěl jejich názory zakazovat.
Více o protestech proti chaosu vlády během koronavirové krize si přečtěte v novém tištěném Reflexu >>>
