Politická katastrofa, nouzové stavy a blbý a blbější: Babiš ztratil směr, vláda netuší, co dál
Americká filmová komedie Blbý a blbější z roku 1994 popisuje trable dvou hlupáků (v hlavních rolích Jim Carrey a Jeff Daniels), kteří jsou ale hodní. V Česku předvádí vláda Andreje Babiše koronavirové dílo, které se také dá označit jako Blbý a blbější. Je to ale tragédie, hlavních postav hlupáků má kabinet daleko víc a hodní vůbec nejsou. Už rok sledujeme vládní neschopnost, chaos, vyvolávání nejistoty a politický marasmus, který nemá obdoby. Babiš a jeho ministři se za 12 měsíců vůbec z ničeho nepoučili a zemi přivedli na pokraj katastrofy.
Je naprosto fascinující sledovat nemohoucnost vlády Andreje Babiše, jak od loňského března opakuje stejné chyby. Loni na jaře se dalo pochopit, že vrcholná politická reprezentace je vývojem koronavirové pandemie zaskočena, že nemá žádné zkušenosti s řešením podobného problému a občas šlápla vedle. Ale aby po roce pořád šlapala vedle a testovala dál na národu málo funkční český model restrikcí a uvolňování, který se dá nazvat brzda plyn, brzda plyn, představuje kolosální selhání. Absurdní lež náměstka ministra zdravotnictví Vladimíra Černého na tiskové konferenci 23. února, kdy řekl, že „současná situace není nikoho vina, ani opozice, ani koalice, ani lékařů, ani pana ministra zdravotnictví,“ je pak něco, za co by měly padat hlavy.
Je to přesně naopak, než jak tvrdí Černý. Za současnou nedobrou situaci je přímo odpovědný premiér Andrej Babiš, jeho ministři zdravotnictví, jejich někteří poradci a samozřejmě ministři vlády. Právě Babiš opakovaně prohlašoval, že „osobně odpovídá za všechna krizová opatření“. Že osobně bude řídit očkování. Ve skutečnosti řídí všechno a neřídí nic. Je naprosto zmatený, neschopný a jeho údajný mikromenežment (sestává z posílání esemesek, telefonátů, vyhrožování, nadávek a neochoty spolupracovat) zkrachoval. Babiš ztratil směr, je zcela vyprázdněný a někdy místo zásadních strategických věcí řeší pitomosti. Nefunguje mu už ani jeho PR strategie, pro veřejnost se stal směšným a zavrženíhodným.
Zmatek nad zmatek
V těchto dnech, kdy umírá hodně lidí, kdy jsou kapacity nemocnic na hraně, kdy se očkování proti koronaviru ještě nerozběhlo, jak by mělo, kdy se selektují pacienti ve zdravotnických zařízeních, sledujeme na české politické scéně další bláznivý kolotoč jednání, zda má či nemá být nouzový stav, jaký či nemá být pandemický zákon, co má a co nemá platit. Pane Babiši, je to jednoduše bordel, za který můžete vy (i když i parlamentní opozice k tomu svým dílem přispěla). Pak i slabé cirkusové představení či přihlouplá venezuelská telenovela, vypadají proti české vládě inteligentněji.
Jen několik příkladů:
Babiš 5. června loňského roku tvrdil: „Nechápu, co od nás opozice chce, už to nebude nikdy plošné opatření.“ Pak 30. září zopakoval: „Nechceme dělat opatření jako v březnu s obrovským dopadem na naši ekonomiku a do života našich občanů.“ A máme to tady, opatření v příštích dnech ještě přitvrdí. Neříkám, že to není ze zdravotních důvodů potřeba, ale premiér by už měl konečně přestat lhát a neměl by neustále politikařit.
Například slibované daleko masovější testování neběží v dostatečném rozsahu ani po roce, chytrá karanténa zkrachovala, eRouška nefunguje, očkování vázne. Co vlastně Andrej Babiš řídí? Leda svoji křišťálovou kouli, ze které v létě věštil „samé dobré zprávy pro naši zemičku“. Pak odjel na dovolenou na Krétu, protože tak na jeho způsob vypadá lockdown.
Vicepremiér a ministr všeho, Karel Havlíček zase pořád něco slibuje. Většinou u toho používá slova, že to vyřeší v „řádu hodin či dní“. Pane ministře, lžete. Kompenzace a pomoc firmám, podnikatelům a živnostníkům se někde loudá i celé měsíce, je nedostatečná, administrativně složitá a někdy jsou parametry nastaveny úplně nesmyslně. Není se na co vymlouvat, trvá to už příliš dlouho.
Ruskou ruletu pak hrají vládní politici s rodiči a žáky i studenty. Otevřeme školy, neotevřeme školy, otevřeme školy, neotevřeme školy. Bude to, nebude to. Bude to takto, nebude to takto. Probůh, skutečně to není nikdo schopen zastavit?
Že se opatření nenařizují na základě jasných a prokazatelných dat, to už také víme dávno. Někdo přijde, něco řekne, za někoho lobbuje, za jiného ne, a podle toho vláda vyhlásí restrikce. Pak je zase zpochybní. Že se následně nedodržují, je jasné. Ostatně, kdo by to kontroloval, že pane ministře vnitra Hamáčku?
Pokračovat můžeme ve výčtu dál a dál. Nemá to už ale v podstatě žádný smysl. Do říjnových sněmovních voleb nám tak zbývají tři věci: Doufat, že se na nás dostane očkování. Přetrpět neschopnou vládu. Pak volit někoho jiného než Babiše. Ale buďte si jistí, že mnohá nesmyslná překvapení nás ještě od české vlády čekají. V příštích dnech i v příštích měsících.
