Bohumil Pečinka: Chvilkaři přežili svou smrt. Je to dost na plnohodnotný život?
Před čtvrteční demonstrací Miliónu chvilek pro demokracii na pražském Václavském náměstí a v dalších sedmdesáti českých městech se hrálo o jedno: zemřelo toto hnutí nebo přežilo odchod a následné znedůvěryhodnění svého zakladatele Mikuláše Mináře?
Očekávalo se, že se na Václaváku sejdou stovky, maximálně jednotky tisíc lidí. Po zahájení bylo největší pražské náměstí zaplněno zhruba deseti tisíci demonstranty a po další půlhodině sahaly davy až k Vodičkově ulici, takže klidně jich mohlo být ještě jednou tolik. To je určitě úspěch, který nemusí znamenat, že hnutí žije, rozhodně je výrazem toho, že nezemřelo.
Milión chvilek pro demokracii byla platforma, kterou v roce 2017 vytvořili správní lidé ve správný čas. Po sněmovních volbách se v části společnosti šířilo znechucení z vlády v demisi, která nemá většinu ve sněmovně a vládne jen z vůle prezidenta republiky. K tomu přispívala odhalení Andreje Babiše ve věci střetu zájmů a jeho minulosti. Opozice byla slabá a politická třída jako celek nevyvolávala v aktivní části společnosti důvěru ve změnu. Nebyl tu prostě nikdo důvěryhodný, kdo by zvedl prapor a řekl: tudy cesta nevede.
V tu chvíli přišli mladí kluci a holky a nabídli pódium, na něž se mohli postavit kritici babišovsko-zemanovského světa, kteří by si jinak často ani ruku nepodali. Chvilkařům se to povedlo díky tomu, že byli bez minulosti, měli étos. Také se zpočátku neumazali s těmi největšími kvarulanty z tábora liberální levice, u nichž není jasné, jestli vyjadřují své politické názory, nebo jimi maskují jen své osobní neurózy.
To všechno dohromady dostalo do ulic kritiky vládní moci, takže vznikla chvilkařská síť sahající do většiny měst nad deset tisíc obyvatel. Vyvrcholilo to v roce 2019 čtvrtmilionovými demonstracemi na Letné.
Chvilkaři tehdy postoupili o kousek dál a ultimativně vyzvali opoziční politické strany k jednotnému postupu. Ve chvíli, kdy podle jejich výzvy vytvořily strany předvolební uskupení K2 (piráti, STAN) a K3 (ODS, TOP09, lidovci), se nepochopitelně utrhl lídr Milionu chvilek Mikuláš Minář a oznámil vznik nové politické strany.
V tu chvíli připomínal bedňáka od Rolling Stones, který si myslí, že na vyprodaný strahovský stadion přišli lidé snad kvůli němu. Minář nepochopil, že síla Chvilkařů byla v tom, že jen vytvořili platformu, pódium, na kterém se sešli kritici babišovsko-zemanovského režimu, a že jen urychlují určité procesy ve společnosti.
Minář a spol. však uvěřili, že oni jsou těmi politickými tvůrci. Nebyli, protože být nemohli. Poznání bylo o to horší, že Minář a spol. se ke sponzorským penězům na jejich novou stranu Lidé PRO chovali jako ruští turisté, kterým někdo dal kartu s vysokým kontokorentem. Nemluvě už o politických výstupech, které vyvolávaly dojem špatně pochopeného semináře z prvního ročníku politologie.
Minářovci najednou skutečně připomínali bedňáky, kterým někdo dá omylem do rukou kytary, oni to v nadšení přijmou, stoupnou si před tisíce lidí, ale ukáže se, že umí jen tři akordy.
Na Minářovo místo v Miliónu chvilek dnes nastoupila jeho dvojka Benjamin Roll. Čekalo se, jestli ztráta důvěry v Mináře dopadne i na něj a ostatní Chvilkaře. Jako už mnohokrát v minulosti jim pomohl politický skandál, konkrétně vrbětická kauza a především reakce prezidenta Zemana na ni. Nepokrytá obhajoba a bagatelizace ruských záměrů připravila půdu pro rehabilitaci Chvilkařů. Zase se ukázalo, že české politické strany nejsou schopni mobilizovat lidi pro svůj program a veřejnost potřebuje nepolitickou platformu, která by čas od času umožnila projevit svou nevůli s nějakým politickým krokem.
Milión chvilek pro demokracii tedy přežil svou smrt a následující měsíce ukážou, jestli je to dost na plnohodnotný život.