Co napadá Ondřeje Kobzu: Hrát na kobzu aneb Pohádková atmosféra pálení čarodějnic

Co si ale nenechám ujít, jsou čarodějnice. Asi i chci být součástí neviditelného přediva, kterým se takhle většina lidí spojuje skrze živel ohně. Kolikrát jsem vyjel mou škodovkou stodvácou nahodile někam. Všude kolem planuly vatry. U nich lidé s lahváči, špekáčky. Náhodou jsme zastavili u nějaké hasičské akce, kde se hromada křoví, starých prken a dveří poleje benzínem a plameny šlehají do výše pěti metrů. Hasiči tam točí pivo a poctivě hasí žízeň svoji i návštěvníků. Partičky u sebe mají malé bezdrátové bedničky a pouštějí si zrovna tu svoji kmenovou kapelu. Děti poletují, jiskry a štamprle létají vzduchem. Za našeho dětství se tam ještě házely pneumatiky. Strašně dobře hořely.

A protože se letos nic konat nemohlo a já bych si samozřejmě nedovolil porušovat předpisy, tak vám popíšu akci před dvěma lety. Jestli mi rozumíte...