„Co je správné, určujeme my!“ Zkoušela to KSČ, teď ministři zdravotnictví. Soud řekl dost
Drzost, s níž ministerstvo zdravotnictví vedené toho času Adamem Vojtěchem vědomě vydává jedno nezákonné protiepidemické nařízení za druhým a ignoruje soudní rozhodnutí, už otřásla trpělivostí i tak zdrženlivé instituce, jakou obvykle je Nejvyšší správní soud. S posledním zrušeným opatřením týkajícím se nošení respirátorů ve vnitřních prostorách soudce Vojtěchovi otevřeně vzkázal: Jestli budete v ignorování práva pokračovat, budeme od příště vaše nařízení rušit s okamžitou platností, aniž bychom vám dali čas na nápravu.
Ze strany Nejvyššího správního soudu jde o bezprecedentní výrok. Zatím vždy, když rušil některý z aktuálně platných ministerských fermanů, vysvětlil úředníkům, v čem udělali chybu, a dal jim čas, aby před skončením platnosti původního předpisu vydali předpis nový. V praxi to znamenalo, že soud sice například včera zrušil povinnost nosit respirátory v obchodech, MHD apod. (protože se autoři nařízení neobtěžovali s jeho zdůvodněním), ale v platnosti ji nechal ještě další tři dny. Ministerstvo tak má možnost odstranit závady (doplnit zdůvodnění) a vydat totéž znovu, aniž by se reálně cokoliv změnilo.
Šéfové zdravotnického resortu (a řekněme rovnou, že nejen Adam Vojtěch) si však takový vstřícný postup soudu začali už dříve vykládat po svém. Když jim soudce jedno nařízení zrušil, vydali obratem totéž, aniž by se obtěžovali s odstraňováním vytýkaných nedostatků. Nové nařízení pak platilo do doby, než ho soud logicky opět zrušil. A ministerstvo pak obratem vydalo totéž, aniž by se obtěžovalo… A tak dále a pořád dokola.
Více než třicet (!) soudně zrušených protiepidemických předpisů, u nichž soud konstatoval jejich nezákonnost, hovoří za vše. Ministři zdravotnictví (s vědomím a souhlasem zbytku Babišovy vlády) se v atmosféře covidové hysterie a strachu utrhli ze řetězu a nabyli dojmu, že jen oni budou rozhodovat, co je správné. Právo a nezávislé soudy jim do toho podle nich nemají co mluvit. A když jim budou stát v cestě, prostě je obejdou. Tak to funguje už řadu měsíců.
Teď konečně ignorantští politici opilí domnělou vlastní mocí narazili. „V právním státě není možné, aby moc výkonná nerespektovala jasně vyjádřený názor soudu a kladla překážky moci soudní při dbání na dodržování zásad demokratického právního státu. Soud nemůže nečinně přihlížet tomu, že jsou jeho rozhodnutí systematicky ignorována, a v rámci svých možností proto musí učinit maximum, aby důsledkům takové praxe zamezil. Pakliže bude odpůrce ve své praxi i nadále pokračovat, nezbude soudu, než aby případně v budoucnu zrušil mimořádné opatření k právní moci rozsudku, anebo dokonce zpětně ke dni nabytí jeho účinnosti,“ bouchl pomyslně do stolu soudce Petr Mikeš.
V praxi to znamená, že pokud teď Vojtěch znovu nařídí nosit ve vnitřních prostorách respirátory (což už řekl, že udělá), ale nevypořádá se s výhradami, které měl soud s Mikešem v čele k předchozímu obsahově totožnému opatření, může čekat jeho opětovné zrušení nikoliv s benevolentní třídenní lhůtou, ale okamžitě. Podle jedněch otravná zbytečnost a podle druhých nezbytná hygienická zásada by tak reálně přestala platit ihned, jakmile by o tom soud rozhodl.
Ignorování soudních verdiktů, neschopnost (či neochota) napsat předpis tak, aby při přezkumu obstál, zjevné pohrdání právem. To vše je v případě ministerstva zdravotnictví korunováno ještě dvěma „třešničkami na dortu“. Jednou skoro úsměvnou – sám ministr Adam Vojtěch je právník (pravda, spíš jen vzděláním). Vysloužit si s takovou kvalifikací soudem orazítkovanou nálepku někoho, kdo brání dodržování zásad právního státu… Klobouk dolů, to se hned tak někomu nepovede.
Druhá pomyslná „třešnička“ je pak spíš tak říkajíc na facky – jaká až musí být drzost, tupost a bohorovnost lidí z vedení resortu, který má na hlavě takový náklad másla, aby v médiích opakovaně kritizovali veřejnost za nedodržování (vesměs dříve či později zrušených) opatření? Něco tak nestoudného je možné snad opravdu jen ve vládě vedené prolhaným trestně stíhaným estébákem a dotačním šíbrem, který politickou kariéru vystavil na sloganu, že „všetci kradnú“.
