Metoda cukru a biče. Vláda se snaží očkovat za každou cenu, lynč doktora Voráčka je jedním z důsledků
Olympijská pseudoaféra s nakaženým doktorem Vlastimilem Voráčkem, který údajně nakazil další sportovce, protože se jako správný vlastenec nenechal očkovat, ukázala, na jak vratkých nohách celá covidkulišárna stojí. Doktor naplnil veškeré podmínky lékařské komise Mezinárodního olympijského výboru, kladené na účastníky her. Očkování přitom nikdy mezi tyto podmínky nepatřilo. Před odletem absolvoval dva PCR testy ve dvou na sobě nezávislých laboratořích, a to s negativním výsledkem. Stejně jako ostatní účastníci olympijské výpravy tím naplnil nutné podmínky k odletu do Tokia.
Okamžitě se stal terčem mediálního lynče, který spočíval v tvrzení, že kdyby se nechal očkovat, určitě by nikoho nenakazil. Přitom je jasné, že očkování nákaze nezabraňuje, jenom zabraňuje těžkému průběhu nákazy. Stejně tak může nakazit i očkovaný další osoby, opět jenom s menší virovou náloží.
Lynč, ke kterému se přidal i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, otevírá mediální štvanici na ty, kteří se z různých důvodů nechtějí nechat očkovat, aby jim nakonec nic jiného nezbylo. Postupný tlak na preferenci očkování před testy, prodělanou nemocí, ale i naprostá diskriminace osob, které mají samy dost protilátek, je naprosto evidentní. Vláda se tak snaží nejrůznějšími pokoutními způsoby od přiblblých reklam přes tenisky na jedné straně, neplacení testů, záměrně krátkou lhůtu bezinfekčnosti po prodělaném onemocnění a podobně donutit k očkování každého.
Pokud Babišův kabinet myslí vážně, že jedině očkování je tou správnou cestou do bezcovidového nebe, ať tedy na férovku prohlásí očkování za povinné. Ať již generálně, pro určitou skupinu občanů, nebo pro specifické situace. Například pro hopsání na olympiádě, že. Jenomže to si nedovolí, protože tuto variantu už Babiš zavrhl. Ještě nemá naočkováno půl milionu seniorů a Prchal mu zřejmě vysvětlil, že by si tím proti sobě mohl poštvat skalní jádro svého elektrorátu. Přitom například povinné očkování v domovech důchodců či LDN samozřejmě s ohledem na konkrétní zdravotní stav a možná rizika by dávalo smysl. Naočkovali by se ti nejohroženější a zbytek populace by nemusel být rukojmím vládního obojakého chování.
Zda by povinné očkování obstálo u soudu, je jiná otázka, nicméně jak rozšířený senát NSS, tak Ústavní soud konstatovaly, že k vyhlášení mimořádného očkování, což je případ i covidu, stačí ministerská vyhláška, a nemusí se tedy schvalovat v parlamentu. Tím ovšem vzniká otázka další – respektovala by vláda takové soudní rozhodnutí, které by povinné očkování zrušilo? Jak ukazuje praxe, kabinet má jakákoli soudní rozhodnutí v paži.
Pochopitelně je zde ještě druhá možnost, a to že vláda pustí otěže státní buzerace z rukou, kdo se chce naočkovat, ať se naočkuje a ať si každý žije, jak umí. To bychom ale od vlády chtěli příliš. Raději s námi bude dál hrát své psychohrátky metodou cukru a biče.