Žijeme v nemocné době a v nemocné zemi, kde život slepice znamená pro mnohé víc než život prezidenta
Kdo se pohybuje na sociálních sítích, mohl v posledních dnech ta dvě témata těžko minout. Téma první: Pirátská poslankyně Olga Richterová sdílí s desítkami tisíc sledovatelů nadšení z toho, že pražské školy budou v jídelnách používat vejce od slepic chovaných mimo malé a nepohodlné klece. Téma druhé: Prezident Zeman a exprezident Klaus jsou v nemocnici, což spustilo smršť toho nejubožejšího hnusu; od přání smrti po vulgární vtipy. Za lepší život slepic přitom (slovně) bojují a lidským životem bezostyšně pohrdají často titíž lidé.
Aby snad nedošlo k mýlce, sama pirátka Richterová se na téma prezidentského zdraví nijak nevhodně nevyjádřila. Alespoň tedy ne veřejně. Nicméně shodu v tom, kdo má plná ústa práv menšin, podpory migrace, zelené politiky, ochrany zvířat a podobných bohulibých témat a současně se neostýchá dát veřejně různou formou najevo, že by zejména stávajícího prezidenta Zemana už nejraději viděl v márnici, nejde přehlédnout. Od přímých přání smrti přes zveřejňování nechutných vtipů po sdílení a lajkování téhož.
Každý má právo na názor, každému může být někdo sympatický více či méně, každý si může přát odchod libovolného politika z veřejného života. Ve slušné společnosti by ale mělo platit, že pokud je někdo nemocný nebo se komplikuje jeho zdravotní stav, sluší se dotyčnému popřát brzké uzdravení. Snad s výjimkou krvavých diktátorů a masových vrahů. A i v takových případech by bylo lepší mlčky počkat, až Bůh/příroda rozhodne o osudu dotyčného.
Bohužel, číst a psát (myšleno skládat písmena do slov a slova do více či méně srozumitelných vět) dnes umí skoro každý a stejně tak bohužel má dnes skoro každý přístup na sociální sítě. Proto také každý může oblažovat své okolí svými názory na cokoliv. Ať už jde o šťastnější život slepic a poslankyně Richterové, nebo o projevy nenávisti vůči prezidentovi, kterého dvakrát za sebou poslala na Hrad většina těch voličů, kteří projevili dost odpovědnosti na to, aby zvedli zadek z gauče a došli k volebním urnám.
Zajímavým (i když ne příliš překvapivým) paradoxem pak je, že ti lidé, kteří projevují vůči Zemanovi nejvíc nenávisti a zároveň nejméně slušného vychování, sami sebe vesměs považují za demokratičtější, humánnější a vzdělanější část společnosti. O voličích Zemana je uslyšíte mluvit nejčastěji jako o buranských pojídačích jitrnic a tlačenky, kterým na Hradě nevadí chromá troska údajně zaprodávající zemi Rusku a Číně. Jejich humanita, vzdělanost a demokratičnost ovšem končí tehdy, když mají projevit bazální úctu k lidskému životu, přestože jde třeba o život a zdraví jejich ideového odpůrce. Nad slepicemi v klecích se dojímají, na nemocného člověka/prezidenta si s chutí plivnou.
Vítejte v Česku 2021. V nemocné zemi, v nemocné době.
