Vojtěch chce utáhnout covidové šrouby, celá Babišova vláda je ale už jen pro srandu králíkům
Nakažených koronavirem skokově přibývá, znovuministr zdravotnictví Adam Vojtěch znovu přichází s návrhy na zpřísnění protiepidemických opatření. Většinou to nedává smysl a není šance, že by to jakkoliv pomohlo.
V úterý zdravotníci zjistili 3 246 nakažených, v nemocnicích je přes 600 lidí. Oproti minulému týdnu jde o dvojnásobný nárůst. Kdo sleduje média a sociální sítě, nemohl přehlédnout množící se úvahy o tom, že se možná začíná opakovat situace z loňska, jen s měsíčním zpožděním. Slovo „lockdown“ se (zatím nenápadně) vrací na scénu.
Ministr zdravotnictví končící vlády, který už jednou s ostudou odstoupil, aby se letos zase vrátil, a který už je jednou nohou ve velvyslanecké trafice ve Finsku, přichází s návrhy řešení. Kdo by od Adama Vojtěcha čekal cokoliv nového? Na stůl znovu pokládá návrh na kontroly bezinfekčnosti u zákazníků restaurací, na povinné respirátory v zaměstnání, na povinné respirátory během výuky ve školách…
Všechno už tady bylo. Návrh, aby hospodští kontrolovali u hostů potvrzení o bezinfekčnosti, už dávalo ministerstvo zdravotnictví k lepšímu před pár měsíci. Leckdo si nejspíš vzpomene na odpor restauratérů, kteří odmítli dělat četníky. O něco méně lidí by bez hledání na internetu dokázalo říct, jestli tehdy ministerský návrh prošel. Reálně je to ale úplně jedno – 90 % z nás má osobní zkušenost, že po něm nikdy v hospodě žádnou bumážku nechtěli. A podobné je to s povinností nosit respirátor v práci. To sice nějaký čas platilo, ale ve skutečném světě záleželo na zaměstnavateli, jestli to vyžadoval a jestli/jak to kontroloval.
Nic se na tom nezmění ani teď. Hospodští si v drtivé většině nebudou vyhánět hosty. Lidé v pracovních kolektivech budou respirátory nosit podle toho, jak se sami dohodnou. Hygiena nemá ani náhodou dostatek lidí na to, aby případná nařízení plošně kontrolovala. Policie už dala několikrát jasně, byť neoficiálně najevo, že na podobné vymyšlenosti nehodlá plýtvat silami (občas udělá nějakou větší razii „na oko“, ale o plošných kontrolách nemůže být řeč). Přidejme k tomu, že Vojtěch je končící ministr končící vlády, což ochotu vyhovět jeho ohraným nápadům zcela jistě nezvýší.
Rostoucí čísla nakažených a zrychlující trend šíření je ovšem skutečností. Co by za takové situace měla vláda dělat? Sílu má už minimální až nulovou, nedělat nic ale také dost dobře nemůže. Zdánlivě zapeklitá situace má snadné řešení – Babišův kabinet by neměl na nic čekat a předat zemi nové vládě. Jestli ta bude mít lepší řešení, to se teprve ukáže. Babiš, Vojtěch a spol. by už ale neměli rozhodovat vůbec o ničem.
