Cyril Höschl: Totalitní praktiky dnes nepřichází z východu, nýbrž ze země, jež byla vlajkovou lodí svobody
Dobrý den, pane profesore! Nedávno oceněný film Krajina ve stínu mně navodil otázky kolem kolektivní viny. Vzpomněl jsem si na oblíbené totalitní heslo „Kdo nejde s námi, jde proti nám“. A až teď, po letech, mě napadl logický důsledek: „Kdo nejde proti nim, jde s nimi.“ Říkám si, zda všichni my, vnitřní emigranti na chalupy a chaty, neseme svůj díl viny na dnešních metastázích komunismu a estébáctví v politice a ve společnosti. Kromě holých rukou máme v nich dnes naštěstí i volební lístky. Není a nebude to málo? S pozdravem a poděkováním za reakci RNDr. Richard Gürtler, geofyzik
Podobně jako vy i já jsem dlouho žil v přesvědčení, že neduhy naší doby jsou relikty komunismu a že to bude trvat nejméně jednu generaci, než z politiky a společnosti vyvanou a zavládne opravdická a kultivovaná demokracie. S postupujícím časem však docházím k pevnému přesvědčení, že jsem se hluboce mýlil. Když se dozvídám, co se nyní děje na amerických a některých britských univerzitách, a sleduji mediální prostor, kde autocenzura je základním předpokladem mainstreamového působení, nemohu si myslet, že totalitní heslo „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ je čistě komunistický produkt.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
