Bohumil Doležal: Jakou potřebuje Česká republika občanskou obnovu?
V MF Dnes otiskli v rubrice „diskuse“ příspěvek americké chargé d´affaires v Praze paní Jennifer Bachusové. Byl napsán u příležitosti právě skončeného „Summitu pro demokracii“, který inicioval a svolal americký prezident Joe Biden. Dotýká se v něm ale i situace v České republice. A jen o té bych chtěl psát. Mé názory na situaci v mé vlasti se od názorů paní Bachusové tu a tam v něčem liší.
Paní Bachusová např. píše: „Český příklad nám 32 let po sametové revoluci dokazuje, čeho mohou občané dosáhnout, pokud usilují o demokracii a svobodu.“ Vidím tu dobu u nás diferencovaněji. Nejprve jsme získali svobodu a demokracii a po třiadvacet let ji realizovali - za prvé díky politickému vývoji a za pomoci našich nynějších spojenců, v přední řadě USA. Dále díky aktivitě disentu a ve velké míře taky díky tomu, že lidé už měli nesvobody a útlaku dost.
Naše demokracie měla velké chyby, které byly u nás veřejně kritizovány. Patřila k nim i korupce. Boj proti ní však v posledních cca devíti letech přerostl v politické změny, které náš demokratický vývoj katastroficky ochromily. Nejprve byl hlavou státu demokraticky zvolen politický manipulátor s autokratickými sklony. Poté ve svých rukou koncentroval politickou a zároveň i mediální moc miliardář a polistopadový zbohatlík. I on byl zvolen demokraticky; nicméně soustředění politické, mediální i ekonomické moci vedlo k tomu, že se teď k demokracii musíme velmi obtížně vracet. Důvodů k pýše na to, čeho jsme dosáhli, tedy není moc. Svobodné volby jsou jen příležitost, kterou lze prošustrovat. A boj za „občanskou společnost“, jejímž cílem není politické strany zahrnout, nýbrž překonat, vede k autoritativnímu režimu. Ten se snadno prosazuje, ale velmi obtížně odstraňuje. Dnešní problémy se jmenováním nové české vlády, která má po volbách zjevnou většinu v Poslanecké sněmovně, mluví za všechno.
Dále paní Bachusová píše: „Česká zkušenost s Chartou 77 a odvážné úsilí dnešních občanských vůdců dokazují sílu angažovaných občanů.“ Jenomže: zkušenost z minula je třeba brát věcně a kriticky, to jest zvažovat její klady, ale i zápory. Jinak z minulosti nevznikne budoucnost, nýbrž zase jen minulost.
A za druhé, kdo jsou naši dnešní občanští vůdcové? Jsou to pan Zeman, který pořád třímá velkou porci politické moci, nebo pan Babiš, jehož hnutí se stále těší veřejné podpoře? Nebo je to demokratická koalice, která v povolebních tahanicích projevuje velkou bezmocnost a ústupčivost vůči svým politickým odpůrcům?
Ochromená česká společnost musí dnes zápolit sama se sebou. Je rozdělená: je mi líto, ale to je v pořádku. Jen proto je její cesta k demokratické obnově a jednotě otevřená. Je to námaha a boj, a je přitom namístě snaha přesvědčit oponenta i otevřenost nechat se přesvědčit.
Pokud si účastníci cestu příliš zjednoduší, sjednotí se nakonec, řečeno s Orwellem, farmáři s čuňaty. A to nikdy nemůže dopadnout dobře.
