Babiš končí samochválou, Fialu čeká těžký úděl a nastražené miny
Pokud někdo před volbami prorokoval, že vznikne vláda dvou opozičních bloků s pohodlnou většinou a Andrej Babiš odejde poražen, nikdo ho nebral vážně. Nyní se tento scénář naplnil a je paradoxní, že se přitom opakuje historie.
Prezident Miloš Zeman jmenoval kabinet Petra Fialy, který se ujímá vládnutí v nezáviděníhodné situaci. Země se potýká s pandemií, vysokou inflací a rozvrácenými veřejnými financemi, a demotivovaná Babišova vláda se už nemohla dočkat, až se zbaví vesel. Každé další natahování bezvládí by přineslo jen další těžko napravitelné škody.
Legenda o čistém štítu
Andrej Babiš se na poslední tiskové konferenci vlády rozloučil chvalozpěvy o prosperující zemi, nízkém dluhu a čistém štítu, který zanechává svým nástupcům. Tento závěrečný part odehrál bez účasti ministrů ČSSD, což jen symbolizuje jejich druhořadou roli v koalici a pád do politického propadliště.
Skutečně je líp, jak slibovalo hnutí ANO? Husákovské klišé o „vzkvétající zemi“, šířené Babišovým marketingem už před volbami, bohužel neplatí. „Lidi mají radost, covid končí, vracíme se do normálu,“ avizoval Babiš v září. Ve skutečnosti Česko znovu spadlo mezi nejhorší covidové repetenty.
„Manažer. Premiér České republiky. Nejúspěšnější ministr financí v historii země. Za jeho vlády se Česká republika dostala v ekonomických ukazatelích na špičku Evropy,“ hlásala předvolební propaganda ANO. Pravý opak je pravdou.
Ve skutečnosti měl Babiš štěstí, jelikož v roce 2014 zdědil jednu z nejméně zadlužených ekonomik v Evropě, jež se v době rostoucí ekonomiky právě vymanila z krize. Dnes se v tomto žebříčku propadáme, a navzdory pajánům ministryně financí Aleny Schillerové je dnes Česko druhou nejrychleji se zadlužující evropskou zemí.
Pokud by nedošlo k rychlému obratu v přístupu k veřejným financím, čekal by Česko podle původně plánovaných schodků do roku 2024 nejvyšší nárůst dluhu v EU.
Stejným způsobem vláda Andreje Babiše bagatelizovala dopady inflace a „zelené“ evropské strategie Green Deal, kterou premiér odsouhlasil a současně zatajil, jak se odrazí v nákladech firem a peněženkách. Krátce před volbami šířili „Babišovi“ ekonomové fabulace, že není třeba se inflace bát, protože rychle odezní, a vláda na ni prý nemá žádný podíl.
Situace se opakuje
Dnes se nápadně opakuje situace při nástupu předchozích pravicových vlád, které se musely potýkat s globální ekonomickou krizí. Navíc stejně jako dnes zdědily ekonomiku po vládě populistického premiéra. Jiří Paroubek, za jehož působení rekordně vzrostly mandatorní výdaje, zcela vážně tvrdil, že dluhy se platit nemusí. Premiér Babiš jej rozhazovačností a státním dirigismem ještě překonal.
Fialova vláda musí aktuálně řešit několik vážných problémů. Předem avizovala liberálnější přístup k řešení pandemie. Na svém prvním jednání odmítla prodloužení nouzového stavu. Má odlišný přístup k povinnému očkování, testování a zvažuje i uznávání protilátek.
Žádné ministerstvo nebude vystaveno většímu tlaku na změnu komunikace a odůvodňování svých kroků, než resort zdravotnictví. Jeho autoritu poškodila názorová kakofonie, kdy byly veřejnosti servírovány názory měnící se ze dne na den, ministři se dohadovali před kamerami, a vzápětí je často vetoval „zdravý rozum“ premiéra bez opory v legislativě.
Nikde jinde tolik neutrpěla důvěra veřejnosti ve státní správu, jež se bude složitě nabírat zpět. Babišova vláda nebyla často schopna obhájit svoje sporná a nelogická opatření nejen před lidmi, ale i před soudy.
Zeštíhlit stát
Hlavním nejen krátkodobým, ale i dlouhodobým úkolem bude konsolidace veřejných financí. „Chceme dostat pod kontrolu výdaje státního rozpočtu, snížit deficit rozpočtu a zmírnit další inflační tlaky,“ avizoval nový ministr financí Zbyněk Stanjura.
Z tohoto důvodu nová koalice odmítla projednávat návrh státního rozpočtu na příští rok z dílny Aleny Schillerové. Chce předložit úspornější rozpočet i za cenu rozpočtového provizória, jež by mělo trvat nejdéle do března.
Uvažované snížení schodku pod 300 miliard korun má i symbolický význam - vyslat signál investorům a finančním trhům, že se mění rozpočtová politika. Rychlejší snižování schodků by mohlo spolu s větším otevřením pracovního trhu a tlumením mzdových požadavků zmírňovat inflační tlaky v ekonomice.
„Novému ministru financí nezbude nic jiného než naordinovat státu přísnou, nekompromisní odvykací kůru. Stát musí zeštíhlit a zpružnit. Plošné zvyšování mezd, pomalá, netransparentní, spletitá a roztříštěná pomoc státu firmám a osobám, které jsou poškozeny protipandemickými opatřeními vlády, se musí ihned přehodnotit. Bude nutné provést rychlý audit existujících národních dotací,“ říká hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
Kukaččí vejce
Nová vláda se bude muset zaměřit i na snížení dopadů zdražování cen energií. Odmítá plán Schillerové plošně snížit DPH s výpadkem 25 miliard korun a preferuje adresnou sociální pomoc.
Pohyby na trhu s energiemi souvisejí s dekarbonizačními plány EU, jež musí být šity na jednotlivé země s rozdílnou průmyslovou základnou a přírodními podmínkami pro obnovitelné zdroje. Pokud se tak nestane, hrozí do budoucna sociální nepokoje, jelikož by necitlivé zvyšování životních nákladů postihlo i střední třídu.
Fialův kabinet se dále bude muset vyrovnat s odagrofertizací státu nejen v personální rovině, ale i s nástražnými minami a kostlivci ve skříních. Oligarchická struktura prorostlá do státní správy nepočítala s tím, že letos opustí pozice, a zanechala nastupující garnituře nemálo „kukaččích vajec“.
Patří mezi ně nový Strategický plán ministra zemědělství Miroslava Tomana, který má být zaslán do konce roku do Bruselu. Změnou dotační politiky je nápadně ušitý na míru velkým agroholdingům v čele s Agrofertem a poškozuje většinu malých a středních zemědělských podniků.
Náročných výzev je před vládou Petra Fialy celá řada. Důležitým předpokladem jejího úspěchu je po zkušenostech z minulosti i „umělecký dojem“. Mediálně předváděná koaliční nejednota, ale i vnitřní rozhádanost, kterou vynikali Piráti, může přebít i rozumné výsledky. To by dnes byl opravdu velký luxus.
