Máme nový rozpočet. Je lepší než předešlý, ale stále má daleko k dokonalosti
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Vlády si v posledních letech udělaly ze státního rozpočtu trhací kalendář. Místo aby byl rozpočet jako zákon závazný a přesně naplněn, byl rozpočet jen orientační a zásadně neplněn. Navíc vždy končil nehorázně hlubokým deficitem. Takový rozpočet byl zkrátka k ničemu. Nyní snad přichází změna. Sněmovna minulý týden schválila v prvním čtení nový rozpočet na rok 2022. Ten má proti původnímu rozpočtu vyšší příjmy, nižší výdaje a nižší schodek. Deficit je dokonce nižší o 97 mld. Kč. To zní skvěle.
Tady však opěvování nového rozpočtu může skončit. Deficit ve výši 280 miliard korun je totiž stále nehorázný. Pokud by se opakoval i za rok, byla by situace neudržitelná. Je jasné, že příští rok musí přijít více škrtů. Omluvou vlády je jen to, že větší škrty nebyly možné vzhledem k časovému prostoru, který vláda měla. Pro větší škrty je třeba osekat některé mandatorní výdaje a to je běh na dlouhou trať.
Premiér Petr Fiala označil rozpočet za protiinflační a úsporný. Prezident Miloš Zeman naopak řekl, že rozpočet není ani protiinflační, ani prorůstový. Bohužel má pravdu. Politici evidentně neznají základy ekonomie, když si myslí, že když má rozpočet nižší deficit, tak už je hned protiinflační. Protiinflační by byl, kdyby byl přebytkový, a to není a ani v nejbližších letech nebude.
Prezident založil svou kritiku rozpočtu na tom, že se vláda bojí zrušit daňové výjimky, ty podle něj stát vyjdou na 380 mld. Kč. Bohužel má opět pravdu. Prezident také vysvětlil, čím to je. Prohlásil, že se politici bojí svých voličů. I tady má pravdu.
S prezidentem bych snad nesouhlasil jen v jedné věci. Zatímco on akcentuje v rozpočtu stranu příjmů, já akcentuji stranu výdajů. Prezident přitom říká, že škrtat výdaje dokáže cvičený foxteriér. Nevím. Vzhledem k tomu, jak ostrý je foxteriér, čekal bych, že by škrtal ještě více.
Já osobně jsem proti většině daňových výjimek všeho typu. Výjimka je obvykle jen dobrou prací nějaké nátlakové, lobbystické skupiny. Podobné to je s dotacemi. Když slyším dotace, už tuším, že to bude zase špatně. Dotace znamená někomu efektivnímu vzít a neefektivnímu dát. Suma neefektivit tak v ekonomice roste.
Krásným příkladem vyhozených peněz jsou dotace přesahující půl miliardy pro Fotbalovou asociaci ČR. Ta by měla využívat peníze na podporu sportu, což je jednoznačně záslužná věc. Nicméně víme, že nakonec létalo vedení asociace po ČR soukromými lety. Kdyby měli nižší dotace, jezdili by autem jako ostatní.
Bývalá ministryně financí Alena Schillerová rozpočtu vytkla, že nynější vláda pouze vzala původní návrh bývalého kabinetu a seškrtala v něm, co se dalo. To si myslím, že má pravdu. Na obranu vlády je však třeba říct, že co jiného asi v době rozpočtového provizoria měla dělat. To by udělal každý.
Pro mě je důležité, aby byl rozpočet důvěryhodný, což se o těch předchozích říct nedalo. Nový rozpočet však důvěryhodný je. Vychází z toho, že růst ekonomiky zrychlí letos na 3,1 procenta. To zní pravděpodobně. I když situace na Ukrajině přináší mnoho klíčových neznámých. Bude tam válka? Budou sem ve velkém přicházet uprchlíci? Kolik to bude stát rozpočet? Atd. To jsou věci, které dnes nikdo neví, ale nekouká z nich nic dobrého. Rozpočet by proto měl mít rezervy na nečekané výdaje.
