Kecy a politika: Nebojme se vstoupit do války
„Ruská moc se bude rozprostírat až tam, kde narazí na nepřekonatelný odpor jiného národa,“ tuto větu pronesl nejoblíbenější filozof ruského prezidenta Putina, dnes už zesnulý Ivan Iljin. Co to znamená pro situaci na válčící Ukrajině? Vydrží déle ukrajinská obrana, nebo ruská ekonomika? Může dojít ke změnám v Rusku uvnitř vládnoucí moci? A proč někteří lidé typu Andora Šándora, Václava Klause nebo Stanislava Křečka se tak tragicky mýlí, pokud jde o Rusko a českou situaci? Na tyto a další otázky odpovídá nejnovější podcast Kecy a politika.
V Česku se stále nedoceňuje, jak obrovské dopady mají na ruskou ekonomiku poslední západní sankce. Ruská burza se zatím neotevřela, ale jestliže před válkou člověk za jeden dolar dostal 71 rublů, dnes je to kolem 150 a v Rusku na černém trhu až dvojnásobek. Úrokové sazby v bankách se natolik zvedly, že to dělá ruskou ekonomiku neúvěrovatelnou. Do toho odcházejí z Ruska velké světové firmy a řetězce a je zákaz sem dovážet nejen špičkové, ale i základní technologie. Naděje, že tyto finanční a jiné kapacity poskytne Čína, jsou neodůvodněné. Právě Čína má největší zájem na oslabení Ruska. Podle autorů podcastu to nakonec musí skončit v nějaké formě regulované, nebo dokonce přídělové ekonomiky.
Podpořte autory a předplaťte si podcast Kecy a politika, který obsahuje odpovědi na dotazy fanoušků a další bonusy >>>
Jinou věcí je, jak dlouho vydrží ukrajinská obrana. V českých médiích jsou příliš zdůrazňované chyby a nedostatky ruské armády, typu zabrzděné šedesátikilometrové kolony před Kyjevem. Ve skutečnosti ruská armáda krok za krokem bombarduje a vyhání z domovů dnes už milióny lidí, hlavně v jihovýchodním pásu od Charkova přes Mariupol až po Oděsu, což je pruh území, o něž má Rusko eminentní zájem. Jeden z autorů podcastu, Petros Michopulos, se domnívá, že proti letecké a dělostřelecké převaze nemá ukrajinská obrana v řádu týdnů šanci. Země NATO by se neměly bát otevřeně podpořit Ukrajinu v podobě stíhaček, letadel a jiné techniky. Neměly by se ani obávat výhrůžek Ruska, že to znamená vyhlášení války. Michopulos nevěří, že by Rusko v této situaci rozpoutalo jadernou válku. Omezený jaderný úder připouští už teď, přesně v tom duchu, jak o tom mluví inovovaná ruská vojenská doktrína z roku 2010. Pokud se Rusku neukáže, že Západ se nebojí, máme stejné problémy zpět za pět nebo deset let.
V otázce změn uvnitř Ruska jsou oba autoři skeptičtí. Putin mírně oslabil minulý rok po sérii odhalení v režii Alexeje Navalného, že shromažďuje nevídaný majetek. Na sociálních sítích už sto miliónů lidí (a většina z Ruska) viděla dokument o jeho komplexu zámků s přistávací plochou a bezletovou zónou, kde klička na toaletní papír stála trojnásobek průměrného ruského platu. Před válkou však měl stále podporu kolem 60 procent Rusů. Veřejné protesty, jež v Rusku postupně narůstají od roku 2010, zase zmrazil zákonem, který předpokládá patnáct let za protesty proti válce na Ukrajině. Autoři soudí, že jediná změna může vyjít z kruhů kolem ruské Federální bezpečnostní služby (FSB) a armády, jež provedou převrat, zavedou vojenský režim a postupně upraví vztahy se západními zeměmi.
V poslední části se pak podcast Kecy a politika věnuje lidem, jako je bývalý šéf rozvědky Andor Šándor, exministr zahraničí Cyril Svoboda, exprezident Václav Klaus nebo současný ombudsman Stanislav Křeček. Všem je společné, že měli a mají k dispozici exkluzívní informace o ruských záměrech a rozložení sil, a přitom celá léta relativizovali a zkreslovali skutečný obraz Ruska. Jedni to dělali z komerčních důvodů, jiní byli užitečnými idioty Putina. K těm se řadí i Václav Klaus starší, jenž před pár dny na serveru Neviditelný pes zveřejnil svůj text o Ukrajině. Je plný dojemného vciťování do složité situace Vladimira Putina a pátrání po tom, co mohlo způsobit jeho náhlý obrat, že zaútočil na Ukrajinu. Snaha vyvinit Putina tím, že v době covidu byl v izolaci a vlivem nemoci podlehl mystickým textům některých ruských geopolitiků snících o slávě velkého Ruska, je směšný. O bývalém prezidentovi a dalších lidech to vypovídá jen jedno – nikdy nepochopili hybné síly Putinova Ruska. Když už dnes praktikují „vciťování“ do něčí situace, měli by se spíš orientovat na trpící Ukrajinu než maskování vlastních přešlapů a omylů.
