Kontrola ukázala, že marže čerpadlářů nebyly přepálené. Tvorba cen paliv probíhá jinak, než si myslíme
Skokový nárůst cen pohonných hmot, kdy se před dvěma týdny na mnoha čerpacích stanicích v Česku prodával litr nafty i za 52 korun, vyvolal u nás bouři rozhořčení. Všichni sice tak nějak tušili či věděli, že za růstem cen stojí válečný konflikt na Ukrajině, který vyhnal cenu ropy na burze na několikaletá maxima, ale lišili se v názorech, co s tím dál. Nebyla nouze o populistická řešení, ale na řadu přišlo i střízlivé zhodnocení situace. A to nakonec ukázalo, že to s tvorbou konečných cen paliv je trošku složitější.
V populistických řešeních se předháněli především poslanci z opozičního hnutí ANO, kteří volali po snížení či dokonce odpuštění spotřební daně nebo určité redukci sazby DPH. Ve svém rozhořčení však zapomínali dodat to B, a sice že by podobné kroky přispěly k rozvalu rozpočtových příjmů a prohloubení schodku v již tak vyprázdněné státní kase (která naopak bude potřebovat hodně peněz kvůli uprchlické vlně z Ukrajiny). Další návrhy (vesměs z řad dopravců, ale například i ČSSD) volaly po zastropování cen. Česká republika by se tímto krokem vrátila před rok 1989, kdy byly ceny direktivně nařízeny státem. Navíc by v takovém případě muselo dojít k jejich dotování ze státního rozpočtu a stejně i tak by mohla nastat situace, kdy by došlo k hromadnému vykupování paliv a na mnoho řidičů by se nedostalo.
Ministerstvo financí pak přišlo s vlastním řešením. Vyzvalo provozovatele veřejných čerpacích stanic k předložení jejich dokumentů na denní bázi, z nichž je patrná cenotvorba, ale i výše marží a jejich přiměřenost. Tento týden ministerstvo zveřejnilo předběžné výsledky s tím, že se čerpadláři vesměs žádného přestupku nedopustili a marže si neúměrně nezvyšovali.
Při takovém závěru se však zvídavý člověk musí pídit po dalších informacích. Na jednu stranu slyší, že marže nebyly přemrštěné, ale na druhou stranu ví, že v dané dny se ceny u stojanů jednotlivých pump lišily i o několik korun. Co za tím stojí?
Dnes se obvykle má za to, že cenu pohonných hmot na tuzemských čerpacích stanicích ovlivňuje nejen cena ropy na světových trzích, ale rovněž i cena benzinu na burze v Rotterdamu a kurz koruny. A když ceny na burzách rostly, tuzemští analytici obvykle říkali, že nejpozději do dvou týdnů porostou ceny i u pump. Většinou se tak však stalo dříve a o mnoho více. Přičemž když to bylo obráceně, zlevňování bylo nižší a trvalo to déle. Zkrátka daná úměra nefungovala stejně oběma směry.
Když tento týden ministerstvo financí prezentovalo předběžné výsledky monitoringu cen, napsalo do tiskové zprávy tuto větu: „Vyšší volatilitu prodejních cen lze s ohledem na mechanismus cenotvorby považovat do jisté míry za pochopitelnou, protože většina čerpacích stanic po obdržení dodávky pohonných hmot zná cenu někdy až za 30 dnů a musí v současném nestabilním prostředí na cenové výkyvy operativně denně reagovat.“ Chápeme-li toto vyjádření správně, plyne z něj, že čerpací stanice nám jakožto koncovým spotřebitelům prodávají Natural či naftu v okamžiku, kdy ještě ani přesně neznají cenu, kterou za to svým dodavatelům sami zaplatí.
Lze považovat za jisté, že prodejci určitě mají různé matematické kalkulace, díky nim mohou modelovat různá pásma cen a podle toho si určovat marže. Pokud se čerpadláři dozvídají o konečných cenách až za měsíc, účtují si do konečných cen zřejmě něco na způsob rizikové přirážky. A pokud se toto riziko nenaplní, je to právě onou větší částí marže, skrze které se pak ceny u jednotlivých pump liší. Konečnou cenu paliva do určité míry nepochybně ovlivňují i další náklady, které dotyčná benzinová pumpa má (zaměstnanci, energie, někde i pronájem atd..) a jež musí pravidelně platit.
Stát plánuje čerpací stanice sledovat i nadále. Tato aktivita je určitě prospěšná. Jejím výsledkem by mohly být jednak detailní informace o jednotlivých pumpách, ale i podrobné zmapování cenotvorby v tomto odvětví. Nemyslím si však, že by tyto informace měly být detailně veřejně prezentovány. Je potřeba ctít a chránit obchodní tajemství a svobodu podnikání. Na druhou stranu se však stát dozví, jak to v tomto odvětví přesně chodí, a teprve až na základě této znalosti může případě přistoupit k úpravám spotřebních daní, po kterých tak halasně volala opozice. Je tedy patrné, že tyto úvahy by neměly být na pořadu dne.
