Loučení s EET aneb Konec Babišova fízlovacího experimentu
Do sněmovny směřuje návrh Fialovy vlády zrušit EET. Projde hladce, jelikož proti se staví pouze hnutí ANO, jež bude tento projekt hájit do posledního dechu. Vznikl v atmosféře Babišova tažení proti malým podnikatelům, přičemž jeho výsledky jsou velmi sporné.
Povinnost elektronické evidence tržeb (EET) je kvůli epidemii covidu pozastavena do konce letošního roku. Vládní koalice nyní přichází s návrhem jejího úplného zrušení. Obžalovaný majitel Agrofertu ji považoval za vlajkovou loď boje proti podvodníkům pod mantrou „všetci kradnú“. Byl to jen falešný marketing, stejně jako domnělé úspěchy tohoto státního dirigismu.
„Vláda bude potřebovat příjmy, a přesto se jednoho zdroje příjmů zbavuje. To je něco, s čím zásadně nesouhlasíme a čemu nerozumíme,“ reagovala bývalá ministryně financí Alena Schillerová, jejíž milionové plýtvání veřejnými prostředky za osobní propagaci začala prověřovat policie.
Schillerová potvrzuje neměnnou linii ANO nahlížet na živnostníky jako na parazity systému, „ruinující“ veřejné rozpočty. Jistě by stále trvala i na rozšíření systému EET o třetí a čtvrtou vlnu, vztahující se na stovky tisíc řemeslníků, drobných výrobců, služeb, lékařů a mnoha dalších profesí.
Neprůkazné výsledky
Výsledky EET, fungující obdobně jen v několika balkánských zemích, jsou zcela neadekvátní novým povinnostem podnikatelů. Andrej Babiš se netajil tím, že se inspiroval chorvatským vzorem, prosazeným socialistickou vládou v roce 2012.
Tehdejší ministr financí pozval svůj chorvatský protějšek Borise Lalovace do Prahy. Ten na společné konferenci vychválil online systém do nebes. Otevřeně přiznal, že hlavním cílem jeho zavedení bylo převzít podrobnou kontrolu nad každým krokem podnikatelů.
Tehdy zapadlo, že objem šedé ekonomiky je v Chorvatsku téměř dvakrát vyšší než u nás, a i dnes patří mezi nejvyšší v Evropě. Na výběru daní se náběh nové evidence tržeb prakticky neprojevil.
Babišův projekt převzala jeho nástupkyně Alena Schillerová a nevynechala jedinou příležitost, jak přikrášlit jeho pokračování s využitím vyfabulovaných čísel, jež zpochybnil i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ).
„Odhadované dopady zaváděných opatření se v jednotlivých dokumentech Ministerstva financí významně lišily. Věrohodnost těchto údajů je diskutabilní, protože v materiálech jsou zveřejňovány rozdílné hodnoty, u nichž není vysvětlena metoda jejich výpočtu a nejsou podloženy ani analýzou konkrétních dat,“ uvedl NKÚ v roce 2017.
Virtuální realita
Nenaplnily se sliby o nově postavených školách, nemocnicích a dálnicích jako přínosu zavedení EET. Slibovaných 18 miliard korun vybraných navíc zůstalo po očištění vlivu růstu ekonomiky, spotřeby a nových nákladů na provoz jen virtuální realitou.
Zato prokazatelně stouply náklady státu na výběr daní, jen v letech 2014 až 2017 o 5,7 miliardy korun. Náklady stouply především malým podnikatelům. Jen vstupní výdaje na nákup evidenčních pokladen je přišly na čtyři miliardy korun, roční provozní náklady stály další miliardu.
Babišovo „narovnání trhu“ se projevilo především na venkově (nejen tam), kde skončily tisíce malých prodejen a hospod. Spuštění EET bylo poslední byrokratickou kapkou. Tento argument nemohl nikdy platit, pokud stejný kabinet současně prosazoval zvýšení státních dotací a úlev pro velké firmy, deformujících trh.
Nástroj pro udávání
Evidence tržeb se stala nástrojem pro udávání a neospravedlnitelnou šikanu drobných živnostníků, drakonicky pokutovaných za sebemenší prohřešky. Mementem je například pokuta 11 tisíc korun za prodej koláčku v ceně deseti korun, což je pětitisícinásobek neodvedené DPH.
Finanční správa v éře ředitele Martina Janečka se proslavila mnoha dalšími excesy. Patří mezi ně pokuta pět tisíc korun podnikateli za vydání souhrnné účtenky za útratu celého stolu. „Akceptací takového postupu vzniká prostor pro obcházení evidence tržeb a snižuje se tak její efektivita,“ hájila tento postup Schillerová.
Tento případ připomíná jinou absurdní aféru finančních úředníků, kteří na základě udání prošetřovali, zda novomanželé při svatebních hostinách správně vyúčtovali EET, a to i pokud se konaly v domácím prostředí. Chtěli po nich v rozporu se zákonem i takové osobní údaje, jako je počet hostů a jak byli ubytováni.
Na udavačském principu byla vystavěna státní loterie Účtenkovka. Stát si tak pěstoval armádu dobrovolných kontrolorů na úrovni někdejší pomocné stráže VB, zda obchodníci či hospodští vydávají účtenky.
Schillerová rozdávala výhercům slosování ze státních peněz lukrativní ceny. Nenaplnily se ovšem propagační průzkumy agentury STEM, podle kterých se mělo zapojit 55 procent obyvatel. Skutečnost byla desetkrát nižší a účast v této „zábavné hře“, jak byla prezentována, stále klesala.
Účtenkovka skončila ostudným fiaskem, kdy vyšlo najevo, že mnozí „gambleři“ posílají tisíce účtenek, kšeftují s nimi, a tím snižují pravděpodobnost výhry ostatních.
Ve prospěch velkých firem
Nyní končí celý systém EET. Postavil proti sobě velké a malé podnikatele. Na paškál se dostali aktivní lidé, požadující od státu jen tolik, aby jim zbytečně neházel klacky pod nohy. Na jejich rostoucích potížích vydělali velcí prodejci v sítích supermarketů.
Obdobně se vyvíjela situace v Chorvatsku. Mezi největší propagátory tamního systému patřil Babišův přítel, balkánský oligarcha Ivica Todorič. Zatímco krachovaly desítky tisíc drobných prodejců, jeho obří holding Agrokor, jehož součástí byl řetězec KONZUM ovládající polovinu domácího maloobchodního trhu, naopak expandoval.
V roce 2017 ovšem předlužený moloch Agrokor zbankrotoval. Jen tak mimochodem, co v současné složité situaci čeká Agrofert, zatížený 34 miliardami stále dražších úvěrů?
