Opruz s respirátory končí, život se aspoň trochu vrací k normálu. Na kdy Flegr věští další vlnu?
V době, kdy veřejný prostor okupují hororové záběry a zprávy z rusko-ukrajinské války, je dobré připomínat si i možná méně světodějné, leč neskonale pozitivnější okamžiky. Jedním takovým je, že od čtvrtka končí poslední symbol státem řízeného koronavirového opruzu – při cestování hromadnou dopravou už budeme smět legálně volně dýchat, aniž se budeme trápit v respirátorech.
Konec posledního, skutečně plošného protiepidemického opatření (nepočítáme-li povinnost dále nosit respirátor ve zdravotnických zařízeních) přichází v době, kdy čísla zjištěných případů nákazy i hospitalizací už delší čas klesají. V úterý testy odhalily 4034 případů nákazy, což je nejméně za všední den od začátku roku (o víkendech jsou čísla ještě nižší). V nemocnici s nákazou leželo stejný den 1362 pacientů, přičemž u nemalé části z nich by šlo zcela jistě diskutovat o tom, jaký je skutečný důvod jejich hospitalizace a zda je nezbytná. Ve vážném stavu, kdy je potřeba nemocniční péče nesporná, bylo 69 lidí.
Že je načase vrátit se už i v autobusech, vlacích, tramvajích či metru k normálu, je zřejmé mimo jiné také z toho, že ani známí hysteričtí kovidisté typu Milana Kubka, Jaroslava Flegra či Rastislava Maďara buď nebyli zásadně proti, nebo alespoň tentokrát nekřičeli tak hlasitě, aby si jich někdo výrazněji všiml. I tady zřejmě z části sehrála roli ruská invaze na Ukrajině a její důsledky. Šéf lékařské komory Kubek je dostatečně zaměstnán snahou o to, aby stát lékařům uprchlým z napadené země příliš neusnadnil co nejrychlejší začlenění do tuzemských nemocnic. Bývalý hlavní vládní epidemiolog Maďar byl sice v ministerské komisi jako jediný proti zrušení respirátorové povinnosti, ale i on se na sociálních sítích věnuje raději ruské agresi. A majitel kocoura Micíka, evoluční biolog Flegr, se spokojí s tím, že další vlnu epidemie věští „téměř jistě nejpozději koncem podzimu“.
Ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi je třeba připsat k dobru, že zrušením povinného nošení respirátorů v MHD projevil smysl pro realitu. Roušková morálka už týdny beztak upadala a je téměř jisté, že s rostoucími teplotami a nadále klesajícími počty odhalených případů by bylo stále méně reálné zakrytí dýchacích cest v hromadné dopravě vymáhat. A jak už bylo mockrát řečeno, nařízení, které stát nedokáže vymáhat, má jediný efekt – snižuje respekt k právu a v důsledku i ochotu respektovat ta pravidla, která mají smysl. Slibu, že vláda půjde více cestou doporučení a méně cestou příkazů a zákazů, pak odpovídá i to, že Válek doporučil lidem, aby si v MHD ústa a nos dále zakrývali. Dá se čekat, že část veřejnosti si už na roušky a respirátory zvykla natolik, že ministra vyslyší. Kdo chce, může, kdo nechce, nemusí, s tím lze jednoznačně souhlasit.
Otázkou samozřejmě je, jak dlouho nám taková svoboda a volnost vydrží. Letní měsíce se i loni a předloni nesly v duchu velkého uvolnění, přičemž na to, co následovalo po nich s příchodem podzimních měsíců, raději ani nevzpomínat. Ale jak ve svém blogu napsal i Jaroslav Flegr: „Ale o podzimní vlně si povíme zase až koncem srpna, do té doby se toho může udát mnoho.“ Teď si raději užijme, že se svět aspoň v něčem trochu vrátil k normálu.
