Vláda musí co nejdřív přijít s prezidentským kandidátem. Čím déle váhá, tím víc nahrává Babišovi
Ústředními tématy, která v těchto dnech a týdnech hýbou Českou republikou, jsou válka na Ukrajině a brutální zdražování prakticky všeho a z toho plynoucí snaha s tím něco udělat, ať už prostřednictvím snižování daní či kontroly obchodnických marží. Pravda, mnoho lidí již také řeší letní dovolenou. Poněkud stranou všeho stojí česká politická scéna jako taková. Přitom se rychle blíží troje volby, které budou opět a jak jinak mimořádně důležité.
Jsou to volby komunální, senátní a prezidentské. Nejdůležitější z nich budou volby nové hlavy státu, které proběhnou na začátku příštího roku. Zatímco Andrej Babiš a jeho podřízení v politické firmě ANO se na ně chystají dnem i nocí, ve vládním táboře ještě není ani jasno, kdo bude kandidovat. A to je špatně. Velice špatně.
Ve hře je přitom velice tučný bank a obávám se, že ne všichni zainteresovaní hráči si to uvědomují. A pokud si to uvědomují, tak se podle toho příliš nechovají. Mám nyní na mysli vládní koalici a především její větší část sdruženou v koalici SPOLU.
Už je to mnoho týdnů, co v jednom rozhovoru premiér Petr Fiala uvedl, že výběru kandidáta do volby prezidenta je potřeba věnovat velkou pozornost. „Není to jednoduché, ale musíme se pokusit najít silnou osobnost a vytvořit dostatečně silnou podporu. Jinak se všichni budeme divit, jak prezidentské volby dopadnou,“ řekl Fiala serveru Seznamzpravy.cz na začátku letošního roku. Od té doby utekly skoro čtyři měsíce a neděje se nic.
Petr Fiala jako profesor politologie moc dobře ví, jak nepovedená volba hlavy státu dokáže zahýbat reálnou každodenní politikou v dané zemi. A jako předseda vlády, který s budoucí novou hlavou státu bude muset kooperovat, to ví ještě lépe. Je tedy s podivem, že současnému nicnedělání nebo pouhému přihlížení dané situaci neučiní přítrž. Jistě, jeho vláda nyní řeší mnoho problémů domácí i zahraniční politiky, ale jeho soupeři nespí a chystají se. Personální kapacita a organizační zázemí ODS a celé koalice není přitom nikterak malé.
Česká republika již zná několik kandidátů do přímé volby. Stále se však čeká, kdy se oficiálně a přiznaně do souboje pustí Andrej Babiš anebo další kandidáti, o kterých se spekuluje, jako například lídr odborů Josef Středula. Ve vládním táboře je však ticho. Čas od času jeho představitelé dávají nicneříkající prohlášení, že je potřeba najít shodu a že si dokážou představit několik zajímavých kandidátů. Tím to však hasne. A navíc, prohlášení představitelů KDU-ČSL, TOP 09 nebo Pirátů v tomto směru mají poněkud nižší váhu. Nebudou to totiž tyto strany, z jejichž řad nebo návrhů vzejde favorit volby nebo společný kandidát.
Tuto klíčovou roli za vládu nebo koalici SPOLU musí jednoznačně převzít ODS. Tato strana má premiéra a nejsilnější slovo ve vládě. Tato strana je jediná schopna vzdorovat personálně, materiálně i ideově Babišově mašině ANO. A je to především Občanská demokratická strana, kdo by měl mít klíčový zájem na tom, aby příštím prezidentem nebyl Andrej Babiš.
Je poněkud zarážející, že se česká politická scéna nepoučila z minulých voleb prezidenta, kdy výběr hlavy státu v několika případech proběhl na vzdor vládě a vítězný kandidát uspěl jen díky nejednotnosti kabinetu, roztříštěnosti politické scény a většímu počtu kandidátů. A je jedno, jestli šlo o volbu přímou nebo nepřímou. Ostatně na začátku roku 2003 Václav Klaus nebyl favoritem volby a to samé platí i o Miloši Zemanovi o deset let později.
Podtrženo sečteno: vláda nebo alespoň koalice SPOLU by už měla jasně deklarovat, že bude mít svého kandidáta, a v nejbližší době ho představit nebo veřejně vyjádřit podporu někomu, kdo již kandidaturu ohlásil. Čím déle toto rozhodnutí bude odkládáno, tím se snižují reálné šance dotyčného kandidáta na úspěch nebo hrozí, že nakonec bude nominováno hned několik kandidátů, kteří budou bojovat o voliče ze stejného spektra. Doslova volební poprava někdejšího předsedy Senátu a nominanta ODS Přemysla Sobotky v roce 2013 budiž více než výraznou výstrahou.
Podobný výsledek i v roce 2023 pak bude pro vládu ranou do zad a značným zkomplikováním její pozice. Jak známo, poslední dva čeští prezidenti láskou k vládám příliš neoplývali a všichni vědí, kam to celé vedlo...
