Finsko a Švédsko směřují do NATO a další prohry Putinovy speciální vojenské operace
Rusko sklízí ovoce války na Ukrajině. Pokud měl být jedním z jeho cílů návrat pozic NATO před rok 1997, stal se pravý opak. Finsko a Švédsko podají žádost o vstup do Aliance, což není jediné fiasko Putinovy „speciální vojenské operace“.
Původně blesková operace ruské armády na území Ukrajiny, jež měla vyústit v rychlý pád kyjevské vlády a podvolení celé země okupantům, se protahuje. Jiné děje se však urychlují. Finský prezident Sauli Niinistö a premiérka Sanna Marinová podpořili vstup země do NATO, a k témuž kroku se chystá i Švédsko.
Skandinávský obrat
„Finsko musí neprodleně požádat o členství v NATO. Doufáme, že kroky, které jsou k tomuto rozhodnutí v naší zemi ještě potřeba, budou provedeny rychle během několika příštích dnů,“ oznámili ve společném prohlášení prezident a premiérka. Vycházejí vstříc přání tří čtvrtin veřejnosti, jejíž mínění se v posledních týdnech diametrálně otočilo.
Finsko koordinuje postup se Švédskem, další do této doby neutrální zemí měnící bezpečnostní priority kvůli obavám z nevypočitatelného Putinova režimu. Dnes není na stole, zda do NATO vstoupit, ale kdy se tak stane.
Co nejrychlejší přijetí obou zemí podpořila řada členů Aliance včetně Česka. Po podání žádosti bude následovat ratifikace přijetí ve všech třiceti členských zemích, což je otázkou několika měsíců.
Pro Finsko a Švédsko jsou podstatné bezpečnostní záruky do té doby, než bude stvrzeno jejich plnohodnotné členství. Článek 5 Severoatlantické smlouvy, umožňující vojenskou podporu člena napadeného agresorem, se nevztahuje na kandidáty. Velká Británie proto učinila bezprecedentní rozhodnutí.
Bezpečnostní záruky
Premiér Boris Johnson uzavřel se skandinávskými vládami bezpečnostní dohodu, pokud by byly napadeny už v tomto citlivém období. „Ať už v případě katastrofy nebo vojenského útoku, dnes říkáme, že na žádost druhé strany bychom jí přišli na pomoc,“ přislíbil po podpisu smlouvy se Švédy.
Na odhodlání finské a švédské vlády nebude mít vliv vydírání Kremlu, že jejich vstup do aliance znamená pro Rusko existenční hrozbu, na kterou bude muset vojensky reagovat.
„Můžeš za to ty sám, podívej se do zrcadla,“ reagoval Niinistö na otázku, zda si Putin nevyloží rozhodnutí Finska, jež má s Ruskem více než 1300kilometrovou hranici, jako provokaci. Výhrůžky jsou naopak katalyzátorem jindy mnohem pozvolnějších procesů.
Ve Finsku, jemuž bylo po druhé světové válce vnuceno podřízení zahraničení politiky SSSR, se vynořily tragické historické zkušenosti. Jsou až nápadně podobné současné situaci na Ukrajině, což přispělo k přehodnocení jeho dosavadní neutrální pozice.
Historie se opakuje
Sovětský svaz uzavřel s Finskem před druhou světovou válkou smlouvu o neútočení. Porušil ji v listopadu 1939 na základě vykonstruovaného incidentu v Mainile nedaleko finských hranic. Sověti sami zaranžovali útok proti svým vojákům, což se stalo záminkou pro invazi Rudé armády.
Krátce předtím si Německo a SSSR v paktu Molotov-Ribbentrop rozparcelovali sféry vlivu v Evropě mezi obě velmoci. Stalin si činil nárok na finské území a jeho propaganda označila neutrální finskou vládu za „reakcionářskou fašistickou kliku“. Nátlaku se však nepodvolila, a proto čelila napadení bez vyhlášení války.
Finové čelili obrovské vojenské přesile, nakonec ztratili část území, ale hrdinným odporem ubránili svrchovanost své země. Sověti přišli v několikaměsíční válce, jež měla podle Stalina trvat dva týdny, o 130 tisíc vojáků, tedy trojnásobek finských obětí. Tehdy se ukázala špatná úroveň sovětského velení i armádní techniky.
Putinova prohra
Historie se nyní opakuje v nejtemnější podobě. Rusko znovu napadlo svrchovaný stát na základě vylhaných argumentů, chce potvrdit nároky na jeho území, opět čelí statečnému odporu anektované země a odkrývá zásadní poruchy ve vojenské strategii a technice.
Jedno se však liší. Za Ukrajinu se dnes postavil celý západní svět, který jí pomáhá nejen finančně, ale i vojensky. Putinova válka má zlomové dopady do politických, obchodních a bezpečnostních vztahů s Ruskem.
Dlouho se spekulovalo, co Putin oznámí na vojenské přehlídce v Moskvě ke Dni vítězství. Nakonec jen zopakoval lživou legendu o „nevyhnutelnosti“ napadení Ukrajiny a pominul vážné vojenské ztráty. Čím se ještě nemohl pochlubit?
Rusko nepočítalo s bezprecedentním probuzením Západu, citelnými ekonomickými sankcemi, otočkou řady dosavadních evropských spojenců, bouráním obchodních vazeb a rozšiřováním NATO, jež je zásadní geopolitickou prohrou Ruska.
Protihitlerovský akt
Je symbolické, že téhož dne, kdy na Rudém náměstí projížděla ruská vojenská technika, podepsal americký prezident Joe Biden zákon o podpoře Ukrajiny se stejným názvem Lend-Lease Act (zákon o pronájmu a půjčce), jako obdobná norma, jejímž přijetím v roce 1941 Spojené státy podpořily Sovětský svaz ve válce proti Hitlerovi.
I Nikita Chruščov, jenž se vyrovnával se Stalinovým kultem osobnosti, uznal, že nebýt této pomoci, umožňující pružné dodávky vojenské techniky a surovin, by Rudá armáda nacisty neporazila. Moskva obdržela více než sedm tisíc tanků, tři tisíce lehkých bombardérů, 6700 stíhaček, 444 tisíc nákladních vozů, palivo, munici a další zboží.
To se u nás málo zdůrazňuje, což je relikt desítky let trvajícího sovětského protektorátu, kdy byl podíl západních spojenců na pádu hitlerovského Německa cíleně umenšován.
Dnes stojí Rusko a Spojené státy na opačných stranách a americký Kongres schválil na základě tohoto aktu pomoc Ukrajině ve výši 40 miliard dolarů. Putin svou zvůlí vyprovokoval západní spojence ke společné akci, jako Hitler za druhé světové války.
Na prahu hluboké krize
Vládce Kremlu tvrdí, že protiruské sankce nemají na ekonomiku žádný vliv a poradí si i s budoucími výpadky dovozu surovin. Ne všichni v Rusku sdílejí jeho optimismus.
Profesorka katedry geografie Moskevské státní univerzity Natalja Zubarevičová koncem dubna na konferenci Asociace ruských bank varovala před dopady bojkotu ruské ropy, odchodem západních koncernů z autoprůmyslu, energetiky, maloobchodu a dalších odvětví, západními sankcemi a bojkotem ruských obchodních lodí v přístavech.
„Jsme na počátku hluboké krize, ze které bude velice těžké vybřednout. Důsledky pro jednotlivé regiony se již dostavily, především v autoprůmyslu. V dubnu naplno vyráběly jenom čtyři podniky,“ varuje Zubarevičová, ovšem tyto hlasy v Kremlu nikdo neslyší.
Bezvýchodnost situace v Rusku si uvědomuje stále víc jeho obyvatel. Za první tři měsíce odešly ze země čtyři miliony lidí, často velmi kvalifikovaných. Proti loňsku jde o pětinásobné zvýšení, jež narostlo hlavně po invazi na Ukrajinu.
Zajímá to Putina a jeho nebližší okruh? Určitě ne. Zcela propadl paranoidním vidinám o konečném vítězství nad ukrajinským „neonacismem“ a Západem, jež ho prý ohrožují. Bude za něj považovat cokoli, i když už dnes utrpěl klíčové a nevratné porážky.
