Konec tradiční severské neutrality aneb Jak Putin zařídil rozšíření NATO
Tak dlouho ruský prezident Vladimir Putin bojoval proti skutečnému i domnělému rozšiřování Severoatlantické aliance, až dokázal věc, která by byla ještě nedávno považována za nemožnou. Do NATO se kvůli němu už přihlásily i dva tradičně silně neutrální severské státy – Švédsko a Finsko.
Obě skandinávské země byly dlouhodobě modelovými příklady dvou základních cest k neutralitě. Švédové byli ve svých starších dějinách velkými válečníky, což dokazuje i historie mnoha českých měst a pamětihodností, v nichž dodnes chybějí památky zničené či odvezené za švédských nájezdů na střední Evropu. A na pražském Petříně je stále k vidění dioráma znázorňující dokonce švédskou armádu, jak v roce 1648 bojuje na Karlově mostě.
Švédský model
Jenže pak se ve švédských dějinách něco zlomilo a země tří korunek se po špatné zkušenosti z bojů za napoleonských válek rozhodla zvolit neutralitu, tedy neúčast v ozbrojených konfliktech. Tímhle způsobem Švédové „mírově“ přežili celé 19. století a nezapojili se ani do první světové války, přestože obě strany konfliktu v zemi měly silné podporovatele – konzervativci se cítili býti bližšími císařskému Německu a obchodní kruhy byly silně provázány s Velkou Británií, přičemž královská dynastie měla francouzské kořeny.
Neutralitu zvolilo Švédsko i za druhé světové války, což mu nevysloužilo úplnou popularitu v situaci, kdy země stála stranou konfliktu, který mnozí považovali za souboj dobra a zla. Země přesto nadále obchodovala s oběma stranami konfliktu a ekonomicky z neutrality hojně profitovala.
Modelu neutrality Švédsko zůstalo věrné i v době studené války mezi demokratickým Západem a komunistickým Sovětským svazem. Hodnotově a vnitřním politickým i ekonomickým uspořádáním skandinávský stát patřil k Západu, ale jeho vláda se s odkazem na neutralitu odmítla zapojit do západních struktur, jako byla Severoatlantická aliance nebo předchůdci dnešní Evropské unie. V zemi panoval takzvaný švédský model, v němž klíčovou roli hrál socialismus, ale ten demokratický, který neměl nic společného s tím, jak vypadaly socialistické země v sovětském bloku, včetně Československa.
K tomu je třeba dodat, že vzhledem k neutralitě se Švédské království nestalo baštou pacifismu, ale disponovalo a dodnes disponuje kvalitně vyzbrojenou armádou, jejíž vybavení vyráběly vyhlášené švédské zbrojovky, které neváhaly své produkty vyvážet do celého světa. Ostatně značka Saab není proslulá jen jako značka automobilů, ale také vojenských letadel, jejichž nadzvukovou verzi Gripen nyní používá i české vojenské letectvo.
Svůj neutrální model Švédové přizpůsobili nové situaci po pádu železné opony, kdy se během severního rozšiřování alespoň v roce 1995 připojili k Evropské unii. Zároveň si ale zvolili, že si zatím ponechají švédskou korunu a nebudou používat euro, což platí dodnes. A podle všeho to ještě nějakou dobu vydrží.
Baltský dotyk
Až do Putinova únorového útoku na Ukrajinu ale Švédové zároveň odmítali přistoupit k NATO. Hlasy ve prospěch tohoto kroku sice sílily po různých incidentech v Baltském moři a ve švédském vzdušném prostoru, když se putinovské Rusko stávalo stále agresívnějším hráčem i v regionu severní Evropy. Při pohledu od nás se může zdát, že Švédsko je daleký sever, který nemá s východním Ruskem nic společného a dělí je velká vzdálenost, ale je nutné zohlednit, že Rusko tradičně operuje se svým loďstvem v Baltském moři, na jehož pobřeží má početné vojenské základny.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
