Hledá se nejlepší řešení rekordních cen energií. Možná, že to nakonec skončí novou politickou stranou
S velkými obavami sleduji vývoj cen energií. Už dnes je jasné, že na podzim budou ceny několikrát vyšší, než byly před rokem. Řada domácností nebude mít dost peněz na uhrazení dražší hypotéky a ceny plynu a elektřiny. Lidé budou nespokojení. To může zásadním způsobem přepsat politickou mapu v ČR. Blíží se totiž komunální a senátní volby.
Problémem je, že neexistuje žádné snadné a elegantní řešení. Všechna řešení jsou špatná a hledá se jen to, které bude nejméně špatné. Jenže které to je? V obecné rovině vidím čtyři možná řešení. Prvním je zastropování cen elektřiny. Druhým je úsporný tarif. Třetím je odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje a konečně čtvrtým se nabízí speciální sociální dávka.
Francie např. přistoupila ke zastropování cen. To je klasické socialistické řešení. Jeho problémem je, že kdykoli se ceny zastropují, tak se lidé nechovají hospodárně a spotřebovávají více, než by si jinak mohli dovolit. Jinými slovy, jestliže by stát hradil energetickým společnostem rozdíl mezi zastropovanou a tržní cenou, bylo by to nejspíš pro stát to nejdražší řešení a hrozilo by, že by byl překonán i rekordní Babišův deficit státního rozpočtu. Na druhou stranu pro levicového voliče je toto řešení tím nejlepším.
Naše vláda se nejspíš vydá cestou úsporného energetického tarifu. Zatím nejsou známé podrobnosti, ale mluví se o tom, že by tento tarif stál státní kasu 16 až 24 mld. Kč a přinesl by domácnostem slevu 15 až 20 procent. To je sice málo, ale jistě to je lepší než nic. Zajímavé by na tomto tarifu mělo být to, že bude určen pro všechny. Poprvé by se tak vláda Petra Fialy rozhodla pro celoplošné opatření.
To rozhodně není pravicové. Pravice by měla akcentovat adresnost. Nicméně návrh chápu. Jestli má přijít tarif do začátku topné sezóny, nepřichází adresnost v úvahu. Než by se zprocesovala, trvalo by to moc dlouho. Zkrátka na pravicovost není čas. A vzhledem k tomu, že opozice je levicová, vezme jí vláda celoplošností vítr z plachet. Už teď přitom podle průzkumů roste síla opozičních stran. Rozhodnutí vlády proto chápu. Jediné, co by vláda měla ještě zvážit, je, zda sleva až o 20 procent stačí. Ceny energií totiž vzrostly mnohem více a v řadě odvětví mzdy neporostou.
Dalším řešením je opuštění poplatků za obnovitelné zdroje. To by vyšlo na podobné peníze jako vládní řešení. Teoreticky by šlo s vládním řešením i propojit. Opět by to byl ale zásah do státní kasy a je otázkou, zda to stojí za udržení celospolečenského smíru. I toto řešení by přitom mělo charakter neadresné pomoci a lze zařadit mezi levicová.
Posledním řešením, které si umím představit, je naopak pravicové řešení. To jsem čekal od vlády a tím by byla speciální sociální dávka na překonání rekordních cen energií. To je pomalé a administrativně náročné řešení. Na druhou stranu by ale zase vyšlo stát nejlevněji. Nepomáhalo by se těm, kteří to nepotřebují, ale jen těm v nejhorší situaci.
Jenže pokud by do ČR přestal proudit plyn, lze očekávat, že cena elektrické energie vyskočí do astronomických hodnot, a pak by speciální sociální dávku potřebovali stejně skoro všichni. V tu chvíli by se ukázalo, že je vládní řešení lepším. Jen ta sleva 20 procent by byla málo.
Sečteno a podtrženo, vládu v jejím řešení chápu. Bojím se však, že pro běžného voliče to bude nedostatečné řešení. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby nespokojenost lidí vyústila ve vznik nového politického subjektu, který by reagoval na aktuální problémy.
