Britský premiér Johnson padl, protože byl neřízená střela, která udělala ze svých kolegů idioty
Těžko lze najít v Evropě výraznějšího a výřečnějšího politika, než je britský premiér Boris Johnson. Člověk vzdělaný, sečtělý, výřečný, energický. Současně je to osoba velmi sebestředná, která opakovaně lhala veřejnosti i svým kolegům ve vládní Konzervativní straně. Johnsona už měla většina Britů plné zuby a ve čtvrtek odpoledne musel rezignovat na post předsedy své strany a premiérem bude do podzimu, než si konzervativci vyberou jeho nástupce.
Boris Johnson (58) je přesným opakem českého premiéra Petry Fialy, i když v některých věcech mají podobné názory. Johnson přinesl konzervativcům před třemi lety největší volební vítězství od roku 1987. Dokázal to svým neutuchajícím zápalem, neobyčejnou energií a překvapivými (někdy až na hranici bláznovství) nápady. Fiala dopomohl loni k vítězství koalice SPOLU přesně opačným způsobem – klidem a rozvahou.
Britskému premiéru Johnsonovi ale zlomilo vaz několik skandálů (kdybychom to srovnali se situací u nás, tak podle britských parametrů by hnutí STAN už bylo mimo vládu a jeho šéf Rakušan mimo politiku) a také zhoršující se ekonomická situace, jež byla a je okořeněna nejenom dopady covidové mizérie a brexitu, tedy odchodem Velké Británie z Evropské unie.
Lžu. Opakovaně lžu
Ne, že by se v britské politice nelhalo. Naopak. Ale veřejnost je mimořádně citlivá na to, když je pak dokázáno, jak to bylo. A Boris Johnson v tomhle kolosálně selhal. Navíc u toho podvedl vlastní ministry a kolegy z Konzervativní strany. Pak už nutně musel následovat pád.
Už několik let se objevovaly informace o sexuálním napadení (a pak obvinění od postižených), kterého se opakovaně dopustil donedávna vysoce postavený konzervativní politik Christopher Pencher, jejž Johnson prosadil do důležité funkce v Dolní sněmovně. Premiér zpočátku tvrdil, že o ničem takovém nic netušil. To pak papouškovali jeho ministři a poslanci. Když se ukázalo, že Johnson byl dávno informován, tak jeho úřad oznámil, že o kauze věděl. Jeho píáristé to ještě „vylepšili“ tím, že sice o obviněních „věděl, ale mezitím na ně zapomněl“. To už bylo moc pro mnoho členů Konzervativní strany, kteří tvrdili, že Johnson je v tomhle čistý, přitom on z nich udělal úplné idioty.
Podobně nesmyslně Johnson lhal a pořád lže o různých parties v jeho sídle na londýnské ulici Downing Street v době covidových restrikcí. Omezení vyhlásila Johnsonova vláda a nutila lidi, aby je dodržovali. Ale na Downing Street se vesele pařilo, i když to Johnson a jeho lidé zakázali. A opět dlouho tvrdil, že nic se nedělo, že o ničem nevěděl. Mezitím policie rozdala za tyto přestupky desítkám konzervativců pokuty.
Také ve Velké Británii vzrůstá inflace (v květnu 9,1 procenta), kromě pohonných hmot a energií letí nahoru zejména potraviny. A samozřejmě že za vinu, i když to není pravda, se to dá Johnsonově vládě.
Johnsona dostihly i některé velkohubé sliby ohledně toho, jak jednoduché bude zvládnout dopady odchodu z Evropské unie. Jistě, není to žádná katastrofa, ale provázejí to problémy, někdy i hodně složité a velké. Například změna imigračních pravidel přivedla mnoho lidí ze střední a východní Evropy k odchodu a jejich pracovní místa se zaplňují těžce. Lidi, stejně jako jinde v Evropě, nejsou. Přetížená letiště v zemi by dnes mohla vyprávět.
Nedávno se také ukázalo, že vlivný šéf zemědělského výboru Dolní sněmovny Neil Parish v parlamentu při jednáních na svém mobilu sledoval porno. Už rezignoval, ale původně se hájil tím, že na erotický obsah narazil jen náhodou ve chvíli, kdy se „snažil vygooglit traktor značky Dominator“. To je asi stejně primitivní výmluva, jako když prezident Miloš Zeman tvrdil, že porno se mu dostalo do compu, když něco hledal na teletexu.
Odstoupit musel i konzervativní poslanec Imran Khan, který byl odsouzen za sexuální útok na nezletilého chlapce.
Všechno se to postupně sčítalo, Johnsonova popularita neustále klesá a Konzervativní strana zaostává za labouristy i ve volebních průzkumech. Něco se muselo stát.
V červnu proběhlo v parlamentu hlasování o nedůvěře vládě, které vyvolali vlastní nespokojení konzervativní poslanci. Proti Johnsonovi se postavilo 148 poslanců, zatímco 211 ho podpořilo. To byl signál silného odporu, který se dodnes prohlubuje.
Boris Johnson padl, protože byl neřízená střela, jež v některých věcech podvedla nejenom voliče, ale i své stranické kolegy. A to se neodpouští…
