Euro v Česku: Konečně skutečný politický střet. I s těmi všemi mantrami a nesmysly
Česká politická scéna v posledních letech trpí nemocí, která sice řádí i jinde, ale většinou ne v tak silné intenzitě. Přílišná personifikace, osobní nesnášenlivost, nevraživost… ať už se tomu říká jakkoliv. Výjimečně se ale objeví i skutečné téma, kde se vyjeví politické pozice. Jako třeba euro.
Zatím poslední kolo politických debat o přijetí – či nepřijetí – eura roztočil na sněmu hnutí STAN jeho staronový šéf Vít Rakušan. Přihlásil se jednoznačně k jeho zavedení s tím, že chce téma otevřít v koalici. No tak uvidíme…
Každopádně sdělení je jasné, další z vládních stran se jednoznačně přihlásila k zavedení společné unijní měny v Česku. Skoro by se dalo říct bezpodmínečně. Politicky je to čitelné – jednak je to jednoznačný postoj a v zemi, kde pořád většina populace euro nechce (viz níže), se může tvářit jako odvážný. V podtextu samozřejmě můžeme také cítit vějičku hozenou voličům dalších stran horlících pro euro, zvláště pak TOP 09. Ale to jen na okraj.
Hned vzápětí se v reakci na výkop šéfa STANu ozvali proti zavedení eura – přinejmenším v dohledné době – zástupci vládní ODS a opozičního ANO. „Jsou to věci, které nejsou dnes aktuální a nejsou pro nás dnes výhodné,“ konstatoval v nedělní Partii na CNN Prima News šéf Senátu za ODS Miloš Vystrčil.
A v podobném duchu v debatě mluvil i místopředseda Sněmovny za ANO Karel Havlíček: „Je zaprvé nereálné ho v nejbližší době zavést, za další by to nebylo správné.“ A opět jen na okraj – obě strany mají v dolní komoře dohromady přes půlku křesel, k tomu je ještě třeba připočíst i poslance zdrženlivých (KDU-ČSL) či jednoznačně odmítajících stran (SPD).
Podobné jsou i argumenty odpůrců přinejmenším rychlého zavedení eura. „Přijdeme o klíčový instrument, a to instrument České národní banky,“ vysvětloval v Partii Karel Havlíček a pro širší masy u obrazovek ještě dodal: „Zavedení eura by nepochybně znamenalo zdražení.“
Výše zmíněné je v pořádku a nejde o konkrétní postoj. Aspoň víme, u kterého politika na čem v přijetí eura nyní jsme (byť u obou debatérů na Primě zároveň zaznělo, že v delším horizontu se odmítavý postoj může změnit). Pak tu jsou ale různé mantry, porcování reality podle potřeby či vyslovené nesmysly.
Viz například slova Karla Havlíčka, že se má případné zavedení eura řešit „odborně“. To je samozřejmě nesmysl, ve finále to samozřejmě musí být politické rozhodnutí. Podobně jako je „nepolitické hnutí“ ANO normální politickou stranou, jakkoliv doslova netradiční.
Zábavné je také sledovat, jak se především obhájci zavedení eura ohánějí společnou měnou jako hrází proti vysoké inflaci. Jistě, v mnoha zemích s eurem je nyní nižší, jsou ale i výjimky, kde jsou na tom i s eurem naopak hůř. A stranou zavádějících stereotypů nezůstávají ani mnohá média. Opakovaně se můžeme dočítat, že „odborníci se shodují“ – jakkoliv jsou i protichůdné názory. Anebo se připomíná, že jsme „jednou z posledních zemí EU bez eura“. No a co? Je to snad nějaký závod a rozhodující kritérium?
Pomocníkem rozumného odporu či aspoň zdrženlivosti v honu za eurem jsou nálady ve společnosti. I nedávno zveřejněný unijní průzkum Eurobarometer provedený v „neeuro“ zemích ukázal, že sice odpor vůči zavedení eura v Česku klesl – meziročně o 12 procentních bodů, podobně vzrostla podpora, pořád ale převládá. Společnou evropskou měnu nechce 55 procent lidí, pro je pouze 44 procent (odkaz na kompletní výsledky průzkumu zde).
Za pozornost stojí i to, že drtivá většina populace má na zavedení eura jasný názor neboli hranice mezi oběma tábory jsou sice trochu propustné, ale hodně zřetelné („nevědí“ jen dvě procenta, součet 101 procent je dán zaokrouhleními).
Ale žádnou paniku. Tak jako není na pořadu dne zavedení eura, nejspíš ani debata o jeho smysluplnosti pro Českou republiku. Takže v klidu zpátky k osobním politickým přestřelkám…
