Cholerik, dotační šíbr i covidový lhář. To je Babiš. Fakt by někdo chtěl takového prezidenta?
Pokud se něco Miloši Zemanovi podařilo dokonale, tak to, že dlouho váženou funkci prezidenta republiky zneuctil. To, co předvedl od roku 2013 byl jeden z nejhorších výkonů na české politické scéně od listopadové revoluce. Bohužel se zdá, že část národa toho ještě nemá dost a koketuje s myšlenkou, že by na Pražský hrad ráda vyslala bývalého člena zločinecké komunistické strany, který měl pletky s tajnou policií StB. Člověka obžalovaného z dotačního podvodu, který lhal v době koronavirové pandemie. Politika, který se chová jako cholerik, je nedůtklivý, útočný, vznětlivý a vrtkavý. Andreje Babiše. Zda bude expremiér kandidovat na prezidenta, ještě nevíme. Víme ale, že velká část společnosti ho naprosto odmítá, a to se nikdy nezmění. Pokud by byl prezidentem, musel by obrazně chodit kanálem. Takovou hlavu státu někdo chce?
První kolo volby prezidenta nebo prezidentky České republiky se uskuteční už za pět měsíců. To je poměrně krátká doba, jenže pořád není kolem kandidátů jasno. Například žádná relevantní politická strana ještě nenominovala svého člověka. Což je věc nebývalá a nevypovídá nic dobrého o české politické scéně. Třeba se tak ještě stane, ale moc prostoru už nezbývá. Proto mohou v nejrůznějších průzkumech zatím figurovat lehké politické váhy, jako generál Petr Pavel, ekonomka Danuše Nerudová, odborář Josef Středula či senátor Pavel Fischer.
Vypadá to, že svého společného kandidáta nevygeneruje ani vládnoucí pětikoalice, která má přitom většinu jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu. Pokud Fialova parta skutečně nikoho nevybere, bude to velké selhání. Teď už kvůli nedostatku času nemůže vládní koalice někoho ani takzvaně vytáhnout z klobouku, musela by to být osobnost hodně známá, respektovaná kvůli své práci a taková, která nebude příliš rozdělovat společnost.
Babišova výhoda
Právě kvůli stávajícímu nedostatku silných politických kandidátů může Andrej Babiš plácat o své možné kandidatuře na prezidenta cokoli. Situace mu nahrává. Stačí, když naznačuje, nechává za sebe spekulovat média a lobbisty, nemusí nic konkrétního prozradit. Na rozdíl od jiných je úplně jedno, zda se rozhodne na poslední chvíli a jak se rozhodne. Nijak ho to nelimituje. Nominovat ho mohou poslanci hnutí ANO, žádné podpisy občanů by nepotřeboval. Některé informace ze zákulisí říkají, že Babiš možná na prezidenta kandidovat nebude, ale jeho agresivní kampaň z obytňáku je ideální dělostřeleckou přípravou na jakékoli volby. Ostatně v médiích o žádné jiné kampani než té jeho, neslyšíte, a to máme důležité volby do zastupitelstev všech obcí (a třetiny Senátu) už v září.
Babišova taktika, kdy se na mítincích pusinkuje se svými věrnými a protivníkům nadává do fašistů a nacistů (inspirace od Putina?) a vyvolává konflikty, je umná. Můžeme jeho kampaň kritizovat a může se nám i hnusit, ale funkční to je. Ovšem má to jednu velkou, ale skutečně velkou nesnáz – jasně se ukazuje, že Babiš se naprosto nehodí na funkci prezidenta České republiky.
Ve své hlavě pořád zůstává premiérem, který paranoicky hledá na soupeřích jen to nejhorší. Jenže po Zemanovi by to chtělo na Pražském hradě rozvážného člověka, který nebude navádět lidi k neustálým střetům. Taková politika je v době možného ekonomického a finančního nečasu nesmyslná až nebezpečná. Vášním ať se věnuje vláda a opozice, ale prezident by měl (i vzhledem ke svým pravomocem a postavení v politické hierarchii) být, pokud možno, pojítkem společnosti. A to Babiš rozhodně není. Takovou ideu nenaplňuje vůbec v ničem.
Nemá morální kredit z minulosti. Ten se tenisem s lobbistou Rittigem (kdysi spolu hráli na turnajích) rozhodně nezíská. Nemluvě o jeho členství v totalitní komunistické straně, koketerií s StB, podivnostmi kolem jeho firem a dotačních machinacích.
Nemá ani kredit ze současnosti. Jeho vedení země v době covidových problémů byla katastrofa. Neustálé lhaní, chaos, rozfofrovaných stovky miliard, které většinou nepomáhaly těm nejpotřebnějším. Babiš v době koronaviru selhal. Nelze se z toho vymluvit. Také více zadlužil zemi.
Andrej Babiš se nehodí na funkci prezidenta ani kvůli svému temperamentu. Ten odpovídá popisu cholerika. Stačí se podívat na definici: „Pokud se cholerikovi nedaří, je nevrlý a nepříjemný… Nesnese, když nemá vždy pravdu, a ani náhodou si nehodlá připustit, že by se mohl mýlit… Je netrpělivý a netolerantní ke slabostem, a kvůli tomu špatně vychází zejména s nerozhodnými a pomalejšími lidmi. Bývá často netrpělivý například při čekání na nějakou událost. Jeho chování může někdy vyústit v agresi… Nerad se hluboce nad něčím zamýšlí…“ To je ale celý Babiš. Takového chceme prezidenta?
Jistě, námitky slyším, cholerik má podle definic i pozitivní vlastnosti – bývá to dynamická osobnost, která dosahuje svých cílů… Je to vůdce… Má rozhodnost a silnou vůli, problémy řeší rychle. Dokáže velet snad úplně všemu, bohužel často bez ohledu na znalosti prostředí a podmínky… Je cílevědomý organizátor… Miluje boj.
Když si ale sečteme zápory a klady Andreje Babiše, tak z nich vychází, že by to nebyl dobrý prezident republiky. Ale on samotný, i kdekdo další si pořád s touto myšlenkou mohou hrát, protože vládní moc mu zatím nepostavila prezidentskou hráz v podobě silné a důvěryhodné osobnosti. Takže cirkusu s obytňákem si ještě užijeme dost a dost a dál můžeme spekulovat o Babišovi na Hradě.
