Vládní rozpočtová a protiinflační politika připomíná trhací kalendář. Kdo natáhne ruku příště?
Zhruba 365 tisícům státních zaměstnanců vzroste od září plat o 10 procent. Shodli se na tom zástupci vlády a odboráři. Stát na toto zvýšení platů bude muset najít více než jednu miliardu korun. Původně přitom byla ve hře menší suma peněz. Dostat přidáno totiž měli jen pracovníci veřejných služeb, a nikoliv všichni zaměstnanci státu. Dohodu lze pro vládu hodnotit jako hodně krvavý kompromis. A nejen to, vládní rozpočtová a protiinflační politika stále více začíná připomínat Kocourkov.
Na úvod budiž jasně řečeno, že avizovaný nárůst platů zmírní u dotyčných lidí pokles reálných příjmů, které jim (ale i většině dalších Čechů) požírá inflace. Potíž však je v tom, že takovým řešením inflace v Česku nezmizí nikdy. Stovky tisíc lidí dostanou ve výplatě více peněz a budou tedy mít více prostředků na akceptaci vyšších cen. Spirála se bude točit dál. Nezapomínejme, že čerstvá dohoda je jen do konce roku. Na podobě výdělků na příští rok se vláda a odboráři neshodli.
Z informací o dohodě je patrné, že navýšení platů se týká především těch hůře placených zaměstnanců. Nikdo nerozporuje, že jejich výdělky by mohly být vyšší. Ale stát na to musí mít nebo zajistit takový model, aby navyšování platů bylo pokud možno rozpočtově neutrální. Mám na mysli, že dříve než jednotlivé skupiny začnou žádat o peníze stát, měly by hledat nejprve rezervy a úspory u sebe. Strany vznikající vládní koalice slíbily snížení byrokracie a redukci počtu úředníků. Zatím se to však nedaří. Vkrádá se tu i kacířská myšlenka. Když nyní uspěli státní zaměstnanci, kdo po eráru natáhne ruku jako další?
Když se na celou věc podíváme ještě z jiného pohledu, tak je třeba říci, že jedna miliarda korun v rámci rozpočtu je kapka v moři, a když ji erár vydá, tak zcela jistě nezbankrotuje. Potíž je však ta, že se tak děje v době, kdy stát hledá peníze všude možně a kdy plánuje daně z mimořádných zisků ve vybraných sektorech nebo chce zrušit podporu stavebního spoření.
Dohodu o růstu platů lze vnímat i jako snahu vlády nepoštvat si proti sobě velkou část veřejného sektoru právě v době, kdy se blíží důležité volby. Co však Fialův kabinet vůbec nezvládá, je veřejná komunikace svých plánů, ale i uzavřených dohod. Takhle to vypadá, že vláda rezignovala hned na několik svých volebních slibů a navíc přidáním peněz vybrané skupině lidí pokračuje v roztáčení spirály inflace. Andrej Babiš ve svém karavanu může hýkat blahem. V takové situaci se mu dělá kampaň jako po másle.
