Když se z peněz stávají jen potištěné papírky. Reálná mzda v České republice klesla o desetinu
Průměrná hrubá mzda v České republice vzrostla v letošním druhém čtvrtletí meziročně o 4,4 procenta na 40 086 korun. Zaměstnanci si tak v průměru polepšili téměř o 1700 korun. Nicméně Český statistický úřad tato data doplnil ještě o jednu informaci a ta už není zářná ani náhodou. Lakonicky by se to dalo shrnout do konstatování, že Češi z růstu svých výdělků nemají nic vůbec. Ba co hůř, za své výplaty si pořídí méně zboží a služeb než před rokem. Kvůli vysoké inflaci totiž jejich příjmy reálně klesly o nebývalých 9,8 procenta. A tento stav se nejspíš brzy nezmění.
Samozřejmě ani tentokrát nezmizely ze mzdových tabulek další tradiční náležitosti. Stále tak platí, že zhruba dvě třetiny lidí na průměrnou mzdu nedosáhnou. Stejné je to i s rozevírajícími se nůžkami mezi jednotlivými kraji. Tentokrát se tento rozdíl ještě zvýšil. Zatímco v Praze činila průměrná mzda 49 221 korun (meziroční nárůst 2663 korun), tak v Karlovarském kraji to bylo jen 34 725 korun (meziročně o 1119 korun více). Rozdíl mezi oběma kraji už se tak zvýšil na zhruba 14 500 korun. Rozdílně se odměňování vyvíjelo i v jednotlivých sektorech a v rámci jednotlivých profesí.
Při pohledu na výše uvedená čísla se nabízí drzá otázka, zda vůbec mají lidé radost z toho, že jim rostou výdělky. Na jednu stranu ano, tedy alespoň nominálně, protože formálně vzato peníze mají a jejich množství se jim zvyšuje. Nezapomínejme totiž, že v Česku funguje nemalé množství firem, které svým zaměstnancům přidalo minimálně nebo vůbec. Na druhou stranu je to hodně divný pocit, když přinesete domů výplatní pásku, vidíte, že na ní máte více peněz, ale místo veselé nálady a přemýšlení, co si za těchto více peněz koupíte, začnete přemýšlet, kde naopak ušetříte. Hledáte, co si vlastně koupit ani nepotřebujete, nebo kde je nějaké zboží zlevněné v akci. Protože pokud nemáte úspory, tak vás k tomu okolnosti donutí, protože více zboží si stejně ani koupit nemůžete.
Může to znít cynicky, ale v současné situaci tak peníze stále více připomínají potištěné papírky, které mají stále menší a menší hodnotu. Máte jich sice plnou šrajtofli, ale k čemu vám to je? V hodinách dějepisu nám ukazovali historické záběry z výmarského Německa, kdy bochník chleba stál desítky milionů marek a lidi jezdili do obchodů s penězi naloženými na trakaři. Jistě, tahle špatně na tom ještě nejsme, ale ono je občas dobré se podívat do historie a zamyslet se, jestli tady nějaká taková paralela není možná.
Právě ve výmarském Německu špatná hospodářská situace, vysoká nezaměstnanost a hyperinflace vedly k nástupu Hitlera a nacistů. Česko zatím řeší pouze vysokou inflaci, ale za dveřmi už je nejspíš i ekonomická recese. A to je pak voda na mlýn populistům, kteří nabízejí jednoduchá, ale radikální řešení. A před nimi bychom se měli mít na pozoru. Z tohoto důvodu není radno podceňovat přesah demonstrace, která proběhla v sobotu na Václavském náměstí v Praze.
Česká vláda v řešení celé situace trestuhodně otálí nebo dělá velice málo. Trpělivost lidí není neomezená a obávám se, že první výsledky tohoto hněvu budou vidět za tři týdny u senátních a komunálních voleb. Stejně nelogický se pak jeví i nový kurz politiky České národní banky, která pod novým guvernérem Michlem už nepokračuje v politice zvyšování úroků, kterým by společnosti vyslala jasný signál. Proto současný nelichotivý stav bude pokračovat. Vůle brzdit inflace bude nedostatečná, klesat proto nadále budou i reálné výdělky. Až začnou chodit domácnostem složenky s novými zálohami, nastane peklo. Myslím, že mnoho dětí by ani letos dopis Ježíškovi psát nemělo. Budou – stejně jako jejich rodiče – rády, pokud stráví Vánoce doma v teple a alespoň pořádně nasycené.
