Prezidentská bramboračka. Pavel odhání, Nerudová vábí a Bašta doufá
Za dveřmi jsou sice volby komunální a senátní, nuda ale nepanuje ani v klání prezidentském. Sice se pořád čeká, zda se do něj vrhne i dle průzkumů hlavní favorit Andrej Babiš (t. č. u soudu) a jak se k tomu postaví strany vládní pětikoalice. K několika zajímavým posunům ale došlo i na dalších prezidentských frontách.
Za jeden z nich mohou bratři Mašínové, tedy kauza jejich protikomunistického odboje a následného dramatického útěku na Západ. Generál Petr Pavel, kterému dosavadní odhady dávají šance přinejmenším na druhé kolo, se vyslovil proti jejich možnému vyznamenání. „Nemohu se smířit s tím, že zabili policejního strážmistra Honzátka, který byl omámen a nekladl jim odpor,“ vysvětloval to v rozhovoru pro MF DNES.
Hozenou rukavici následně zdvihla další hradní adeptka Danuše Nerudová. V diskuzi u Jaromíra Soukupa na TV Barrandov prohlásila, že by Mašínové jakožto bojovníci proti komunismu medaili dostat měli. „Navzdory obětem, kterých je mi osobně líto a jejichž smrt nebyla při útěku Mašínů nezbytná,“ dodala.
Jaké dopady na preference obou jmenovaných to bude mít, se zatím nedá říct. Jisté signály ale bylo možné vidět z reakcí na sociálních sítích. Mnozí potenciální voliči – zřejmě pravicoví – dávali u generála Pavla najevo zklamání. Jakoby poté, co překousli jeho členství v KSČ, službu pro socialistickou armádu a námluvy s vojenskou rozvědkou, už více vstřebat nemohli.
Naopak u Danuše Nerudové, která byla – nejspíš i kvůli svým nepřesvědčivým veřejným vystoupením – zatím spíše volbou citu, to ve zmíněné skupině přineslo body. Neboli mnozí ji teprve „objevili“.
Samozřejmě, zdrženlivost se závěry je na místě. Jednak si musíme počkat na další průzkum veřejného mínění, navíc téma Mašínů polarizuje společnost vlastně už od 90. let. Každopádně není vyloučeno, že zvláště u generála Pavla to může jistý zlom znamenat.
A k tomu zlovolné titulky, jako třeba ten u rozhovoru, který v úterý publikoval web Seznam Zprávy: „Jmenovat Okamuru premiérem? Prezident nemá jít proti vůli občanů, říká Pavel.“ Ve spojitosti s odmítnutím vyznamenání pro Mašíny, které může nahlodat jeho pověst udatného vojáka, jako by to vypadalo, že generál začal lovit v jiných politických vodách než doposud.
Tady tomu tak ale není. Na otázku, zda by premiérem v případě volebního úspěchu jmenoval „například Tomia Okamuru, současné komunisty nebo jiné extremisty“, pouze odpověděl, že by respektoval většinovou vůli občanů. Ale proč to trošku nevyhrotit…
Okamurova strana ale do předvolebního boje zasáhla i reálně, když o víkendu oznámila svého oficiálního prezidentského kandidáta: bývalého ministra (ve vládě Miloše Zemana), velvyslance (v Rusku a na Ukrajině), náměstka šéfa diplomacie, sociálního demokrata… a nynějšího poslance za SPD Jaroslava Baštu.
Není to špatný tah. Bašta například už od počátku ukrajinského konfliktu prezentuje měkčí nebo řekněme prozápadnější tvář SPD. Pořád ale v mezích možného, jak to ukázal i v nedělních Otázkách Václava Moravce na ČT. V souvislosti s Ukrajinou mluvil o „ruské invazi“ a současný vývoj otevřeně popisoval jako „ruské neúspěchy ve válce“. A jeho slova o tom, že „sankce jsou jednou z mála zbraní, které Evropská unie má“, by stejně tak mohla vyjít z úst leckterého představitele vládní koalice.
Jistou korekci ale provedl následně, když regulérní – byť nevyhlášenou – válku na Ukrajině v souladu s kremelským slovníkem označil za „pouze speciální vojenskou operaci“. Pokračoval hned však opět uměřeně, že teď může dojít ke zlomu a Rusko se může chovat jako ve skutečné válce včetně například všeobecné mobilizace. A dodal: „Bojím se toho.“
Ostatně varování před rozšířením konfliktu v kombinaci se zdůrazňováním „obrany svobody a demokracie, sociální stability a bezpečnosti České republiky“ prezentoval i při víkendovém představení své prezidentské kandidatury. Neboli téměř dokonalé prolnutí sociálního demokrata s okamurovcem, což mimochodem není vůbec nic nelogického.
A jaké má šance?
I tady může alespoň nějakou odpověď přinést další průzkum veřejného mínění. Jako vždy se tu totiž nabízejí dvě varianty. Jisté názorové rozkročení může přilákat další voliče, anebo naopak vylekat ty skalní.
